20 lekcí
pro designéry

Všichni se zvykáme nejen na dobré věci, ale i na ty špatné a s postupem času se učíme nepohodlí nevnímat. Pro většinu lidí je to prostě potřeba, protože je nesmírně únavné neustále sledovat a analyzovat vše, co se děje kolem. Pro většinu, ale nikoliv pro designéry a inovátory.

Tony Phadell ve své lekci TED mluví o důležitosti "nezamydleného" oka v designu, protože právě designér musí opravovat ty nenápadné nepříjemnosti a nepohodlí, které dělají náš život o něco méně šťastným. Buď se jedná o nálepky na jablkách, které jsu tak silně přilepené, že jsou sotva odstranitelné, nebo o nenabitou baterku v novém mobilu. Phadell vybízí designéry k tomu, aby byli všímavé k detailům a nebali se blbých otázek.

David Kelley káže myšlenku o tom, že je špatné dělit lidí na kreativních a nekreativních, protože všichní jsme kreativní od narození. Problém je prostě v tom, že odhalení schopností některých brání strách z kritiky. Pochybení o svých vlastních schopnostech se může zakořenit v někom ještě v dětství, kvůli zavřžení učitele nebo spolužáků a trvát po celý život. Nejistoty se lze zbavit, stejně jako jakékoliv jiné fobie, díky metodě "řízeného zvládnutí" — překonávaní strachu step-by-step přes "sérií malých vítězství".

Člověk který překročil přes hranici svého strachu může vyprodukovat více nestandardních nápadů a být efektivnější. Kelly uvádí příklad Douge Dietze, inženýra a vyvojáře lekařského vybavení v General Electrics, který se nejenom podílel na vývoji nového modelu stroje magnetické rezonance, ale i příšel s nápadem jak proměnit děsivou pro děti proceduru MRI v zábavné dobrodružství na pirátské lodi.

Mattew Carter začal pracovat s typografikou v šdedesatých letech. Jde o člověka, který vytvořil font pod kterým se vydávala druha nejpopularnější kniha (tou první byla bible) v USA — telefonní seznam. Během jeho působení v tiskařském průmyslu došlo ke mnoha změnam. Mattew ve svém projevu vypráví o tom, jak se proměnuje práce designéra v kontextu transformace života kolem, lze-li najit kompromis mezi tvorbou a technickými limity a má-li osobnost designéra vliv na vzhled písmen.

Májí-li smysl elegantní designová řešení na úkor funkčnosti věci? Don Norman si myslí, že mají. Záleží ale na tom, jak se na určitou věc díváme, protože existují různé úrovně vnímání: intuitivní, behavioralní, rozumový.

Jednomu se libí ošklivé "nesmrtelné" hodinky, které šlapou bez přerušení, druhý naopak miluje UFO odšťavňovač od Philipe Starka, ve kterém se šťava nedá vytlačit, protože to poškodí povrch. A obá názory mají právo existovat.

Svou lekci David Pogue doslova začíná spívat, s vyprávěním příběhu o nešťastném uživateli, který se snaží 12 hodin dovolat do technické podpory. Píseň je krátká — první minutu a půl — a odráží hlavní pointu lekce: lidí často volí příliš komplikované programy pouze z ješitnosti. Vždy se jím zda: čím více funkcí, tím lépe, přitom často ani nechapou potencial servisu.

Podle Davida by dobrý design měl spojovat jednoduchost a jasnost. Není vůbec potřeba do každé aktualizace vkládat nové funkce a moudrý vyvojář musí zakládat na zdravém rozumu a stárat se o to, aby uživatel nemusel dělat příliš hodně kliků pro dosažení výsledku.

Trend na jednoduchost, která byla a zustává s nami po celou dobu, podle slov Johna Maedy je vysvětlitelný neustalou snahou člověka usnadňovat svůj život. Obzvlášť je to znatelné v designu. Designéry se oblékají ve vše černé, ve světoznamých korporatních logech často dominují jednoduché tvary a mnohá architektonická řešení jsou navržená minimalistický. To platí i pro moderní umění: Maeda ukazuje na příkladu, kdy hranolka a instrukce k fotoaparátu se stávají zdojem inspirace.

Jasnost a tájemství — dvě nejdůležitější vlastností designu obecně a knižního obalu zejména, proto jejich rovnováhu je potřeba pečlivě hlídat, myslí Chipp Kidd. Tájemství je v tom, že čtenář musí dostat na obalu pouze tolik informací, kolik potřebuje.

Nesmí se zapomínat i o vhodnosti: napríklad, zbytečné pohrávání s fonty a barevnosti v jízdním řádu bude pouze matoucím pro cestující. Naopak nádměrna jednoduchost v napisu reklamního sloganu "You're on Coke" pro Coca-Cola může vytvořit nejednoznačný dvojí význam.

Ne téma hledání štěstí bylo napsáno tisíce knih s více nebo méně užitečnými radami, ale pro jeho nalezení by bylo dobré vědět na čem je vůbec založeno. Stefan Sagmeister analyzoval výsledky mnohá studií a příšel k závěru, že naš duševní stav vůbec nekoreluje ani s věkem, ani s rasou, ani dokone se zvětšením výplaty nebo klimatem.

Na to, jestli člověk je šťastný nebo ne, má přímý vliv jeho okolí: má-li rodinu a přátel. Ještě se musí brat v potaz vliv našeho podvědomí na vnímaní světa. Jako bonus Sagmeister dává seznam podmínek, které jsou potřeba aby designér měl sťastný život.

V návaznosti na téma štěstí, Shawn Achor povídá o tom, že pro obraz člověka, který je kultivován vědou a společnosti, štěsní se stává nedosažitelnou věci. Úspěch je považován za nezbytný krok na cestě ke štěstí, ale když člověk konečně něčeho dosáhne, na jeho cestě se objeví nové úkoly a tak se to děje do nekonečna. Jak se dostat pryč z toho bludiště, proč šťastné zaměstnance jsou efektivnější a zda je možné v sobě probudit optimistu pomocí jednoduchých cvíčení — téma TED talku.

Při práci nad globálními inovačními projekty se neobejde bez kreativního týmu, ale jak organizovat práci velkého množství kreativních lidí tak, aby to vše se neproměnilo v naprostý chaos? Linda Hill analyzovala zkušenosti několika velkých společnosti (včetně Pixar a Google) a dospěla k názoru, že hlavní věci pro efektivní práci kreativního týmu — tvorba správné atmosféry. V lekci TED mluví o prospěchu diskuzí a rozporu a také o tom, co by měl dělat vlastník produktu, pokud chce, aby jeho společnost přineslá na trh něco nového.

Designér Yves Behar zkoumá své kořeny aby vysvětlil některé ikonické objekty, které vytvořil (svítidlo the Leaf lamp pro Herman Miller, sluchátko Jawbone). Zatím se obrácí ke novým vtipným překvapivým a elegantním objektům na kterých pracuje, včetné stodolarového notebooku.

Společnou pointou všech příkladů je vize, že design není o vytvaření barevných marketingově atraktivních obalek produktů, ale je především o sdílení príběhů a hodnot. Yves ve svém projevu vysvětluje na příkladech jak skvělý a inteligentní design komunikuje vizi společnosti, dělá životy lidí šťastnější a má potenciál proměnit svět k lepšímu.

Alice Rostorn je zástancem romantické myšlenky o tom, že design začíná snem a kupředu ho posouvají rebelové a volnomyšlenkáři, kteří často můžou i nemít odpovídající vzdělání. Vysvětluje tří příběhy — vládce, piráta a zdravotní sestry, kteří se díky svému vizionářskému myšlení snažili řešit problémy pomoci intuitivního designu. Svět potřebuje nejenom profesionály, ale také improvizátory, kteří se nebojí riskovat a nabízet nápady, které na první pohled nelze realizovat.

Britský designér a brand guru Paul Bennett ukazuje řadu inspirujicích a hravých produktů, na kterých vysvětluje, že design často vůbec není o velkých gestech a budgetech, ale o řešení drobných, obecných a přehlížených problémů. Poskytuje pěkný kontext k přemyšlení nad tím, jak jednoduché vylepšení každodenních maličkosti může život člověka podstatně proměnit k lepšímu.

To, že orientace na user experience je dnes nezbytná, ví hodně lidí, ale při vývoji produktů pro miliony lidí existuje pokoušení orientovat se na zájmy těch "pokročilejších" uživatelů a zapomenout na ostatních.

Margaret Stewartová povídá o tom, co je potřeba dělat, aby se tomu zabránilo (a o tom, proč se to stat nesmí). Například, proč i ty nejlepší inovace se musí zavádět postupně a kolik faktorů je potřeba brát v úvahu při zavádění takové, na první pohled jednoduché změne, jako redesign tlačítka "Like" na Facebooku.

Navrhování webu je vizí budoucnosti a adaptaci zároveň. V designu je potřeba brát v úvahu zájmy a problémy uživatelů, také ale i cíle, které stanovuje před sebou organizace. To je důvod proč na vývojáři webu leží velká zodpovědnost.

Ve svém vystoupení Rochelle King mluví o tom, jak design mění vnímání obsahu webu. Ukazuje zajímavý příklad ze Spotify, kdy uživatelské rozhrání se změnilo ze světlého na tmavé a uživatelům přišlo, že se řozšiřil vyběr tracků.

Z TED talku také dozvíte jak pracovat se zpětnou vazbou od uživatelů a jaké nebezpečí tkví v myšlence, že designér může předvídat uživatelská očekávání.

K doplnění pointy o radosti z práce, dlouhodobě renomovaná designérka Paula Scher se dívá na vlastní kariéru a obrácí se na moment, kdy začala mít z práci zábavu. Začíná svůj projev větou: "Moje práce je hra. A já si hraju když navrhuju". A pak vysvětluje vážnost která přichází s projekty a jak ty dvě věci mohou jít dohromady. Musíte na to prostě kouknout, ať už vám nezabírame zbytečné čas popisem. Rozhovor je velice inspirativní.

Designér Tom Wujec nám připomíná jak se učíme na teměř přehnaně zjednodušeném příkladu. Zkuste se zamyslet na tím, jak se dělá toast. Zauvažujte, jakými kroky prochazíte a zkuste dat dohromady instrukci tak, kdybyste měli za úkol vysvětlovat proces někomu kdo toasty ještě nikdy nepřipravoval.

Nyní stejné zásady můžete aplikovat při designu uživatelského rozhrání nebo projektů. Tento TED rozhovor vás naučí uvažovat a vysvětlí jak aplikovat toto základní cvičení ve vlastním týmu.

Kuratorka designu MoMA Paola Antonelli touto lekci předvedla v roce 2008 průkopnickou výstavu "Design a pružná mysl" plnou príkladu výrobků a designů, které reflektují způsob dnešního myšlení. Pružnost mysli je naše schopnost přijímat a zkoušet nové věci, vzdálovat se od bubliny komfortu a přijímat inovaci. Paola povídá o vystavě, roli MoMA v organizaci kulturní události a roli designu v dnešním digitálním světě.

"Proč design?" Jednoduchá a zároveň komplikovaná otázka. Designér Philippe Starck, bez žádného slidu na ukázání, traví 18 minut diskutováním vhodným pro stand up show ve snaze dojit k samé podstatě věci. "Proč?" Zkuste si položit tuto otázku, podívat se na lekci a položit si otázku znova. Je dost možné, že se odpověď změní.

První konference TED se konala v roce 1984, od té doby se mnohé věci změnili k nepoznání. Nicholas Negoponte, jeden ze speakerů první konference, se stal svědkem toho, jak se technologická budoucnost proměňovala v současnost.

Ve svém vystoupení mluví o tom, že nové nápady jsou vnímány s nedůvěrou a podezřením, ale to neznamená, že jsou špatné a musí být opuštěné. Mnohé technologie, které se před třiceti lety zdali něčím směšným a nereálným jsou dnes pro nás naprosto běžné.