20 lekcí
pro designéry

Všichni se zvykáme nejen na dobré věci, ale i na ty špatné a s postupem času se učíme nepohodlí nevnímat. Pro většinu lidí je to prostě potřeba, protože je nesmírně únavné neustále sledovat a analyzovat vše, co se děje kolem. Pro většinu, ale nikoliv pro designéry a inovátory.

Tony Phadell ve své lekci TED mluví o důležitosti "nezamydleného" oka v designu, protože právě designér musí opravovat ty nenápadné nepříjemnosti a nepohodlí, které dělají náš život o něco méně šťastným. Buď se jedná o nálepky na jablkách, které jsu tak silně přilepené, že jsou sotva odstranitelné, nebo o nenabitou baterku v novém mobilu. Phadell vybízí designéry k tomu, aby byli všímavé k detailům a nebali se blbých otázek.

David Kelley káže myšlenku o tom, že je špatné dělit lidí na kreativních a nekreativních, protože všichní jsme kreativní od narození. Problém je prostě v tom, že odhalení schopností některých brání strách z kritiky. Pochybení o svých vlastních schopnostech se může zakořenit v někom ještě v dětství, kvůli zavřžení učitele nebo spolužáků a trvát po celý život. Nejistoty se lze zbavit, stejně jako jakékoliv jiné fobie, díky metodě "řízeného zvládnutí" — překonávaní strachu step-by-step přes "sérií malých vítězství".

Člověk který překročil přes hranici svého strachu může vyprodukovat více nestandardních nápadů a být efektivnější. Kelly uvádí příklad Douge Dietze, inženýra a vyvojáře lekařského vybavení v General Electrics, který se nejenom podílel na vývoji nového modelu stroje magnetické rezonance, ale i příšel s nápadem jak proměnit děsivou pro děti proceduru MRI v zábavné dobrodružství na pirátské lodi.

Mattew Carter začal pracovat s typografikou v šdedesatých letech. Jde o člověka, který vytvořil font pod kterým se vydávala druha nejpopularnější kniha (tou první byla bible) v USA — telefonní seznam. Během jeho působení v tiskařském průmyslu došlo ke mnoha změnam. Mattew ve svém projevu vypráví o tom, jak se proměnuje práce designéra v kontextu transformace života kolem, lze-li najit kompromis mezi tvorbou a technickými limity a má-li osobnost designéra vliv na vzhled písmen.

Májí-li smysl elegantní designová řešení na úkor funkčnosti věci? Don Norman si myslí, že mají. Záleží ale na tom, jak se na určitou věc díváme, protože existují různé úrovně vnímání: intuitivní, behavioralní, rozumový.

Jednomu se libí ošklivé "nesmrtelné" hodinky, které šlapou bez přerušení, druhý naopak miluje UFO odšťavňovač od Philipe Starka, ve kterém se šťava nedá vytlačit, protože to poškodí povrch. A obá názory mají právo existovat.

Svou lekci David Pogue doslova začíná spívat, s vyprávěním příběhu o nešťastném uživateli, který se snaží 12 hodin dovolat do technické podpory. Píseň je krátká — první minutu a půl — a odráží hlavní pointu lekce: lidí často volí příliš komplikované programy pouze z ješitnosti. Vždy se jím zda: čím více funkcí, tím lépe, přitom často ani nechapou potencial servisu.

Podle Davida by dobrý design měl spojovat jednoduchost a jasnost. Není vůbec potřeba do každé aktualizace vkládat nové funkce a moudrý vyvojář musí zakládat na zdravém rozumu a stárat se o to, aby uživatel nemusel dělat příliš hodně kliků pro dosažení výsledku.

Trend na jednoduchost, která byla a zustává s nami po celou dobu, podle slov Johna Maedy je vysvětlitelný neustalou snahou člověka usnadňovat svůj život. Obzvlášť je to znatelné v designu. Designéry se oblékají ve vše černé, ve světoznamých korporatních logech často dominují jednoduché tvary a mnohá architektonická řešení jsou navržená minimalistický. To platí i pro moderní umění: Maeda ukazuje na příkladu, kdy hranolka a instrukce k fotoaparátu se stávají zdojem inspirace.

Jasnost a tájemství — dvě nejdůležitější vlastností designu obecně a knižního obalu zejména, proto jejich rovnováhu je potřeba pečlivě hlídat, myslí Chipp Kidd. Tájemství je v tom, že čtenář musí dostat na obalu pouze tolik informací, kolik potřebuje.

Nesmí se zapomínat i o vhodnosti: napríklad, zbytečné pohrávání s fonty a barevnosti v jízdním řádu bude pouze matoucím pro cestující. Naopak nádměrna jednoduchost v napisu reklamního sloganu "You're on Coke" pro Coca-Cola může vytvořit nejednoznačný dvojí význam.

Ne téma hledání štěstí bylo napsáno tisíce knih s více nebo méně užitečnými radami, ale pro jeho nalezení by bylo dobré vědět na čem je vůbec založeno. Stefan Sagmeister analyzoval výsledky mnohá studií a příšel k závěru, že naš duševní stav vůbec nekoreluje ani s věkem, ani s rasou, ani dokone se zvětšením výplaty nebo klimatem.

Na to, jestli člověk je šťastný nebo ne, má přímý vliv jeho okolí: má-li rodinu a přátel. Ještě se musí brat v potaz vliv našeho podvědomí na vnímaní světa. Jako bonus Sagmeister dává seznam podmínek, které jsou potřeba aby designér měl sťastný život.

V návaznosti na téma štěstí, Shawn Achor povídá o tom, že pro obraz člověka, který je kultivován vědou a společnosti, štěsní se stává nedosažitelnou věci. Úspěch je považován za nezbytný krok na cestě ke štěstí, ale když člověk konečně něčeho dosáhne, na jeho cestě se objeví nové úkoly a tak se to děje do nekonečna. Jak se dostat pryč z toho bludiště, proč šťastné zaměstnance jsou efektivnější a zda je možné v sobě probudit optimistu pomocí jednoduchých cvíčení — téma TED talku.