20 lekcí
pro architekty

Dánský architekt Bjarke Ingels se domnívá, že architektura je umění a věda, která zajistí, aby naše města a budovy odpovídaly způsobu, jakým chceme žít svůj život. Raketově prochází fotky a videa ilustrující příběhy svých ekologicky honosných návrhů. Jeho budovy nejenže vypadají jako příroda, ale působí jako příroda: blokují vítr, shromažďují sluneční energii a vytvářejí ohromující výhledy.

V naději, že se stane karikaturistou, se Bjarke Ingels zapsal do architektonické školy na Královské dánské akademii výtvarných umění s cílem zlepšit si kreslicí schopnosti. Okamžitě se začal zajímat o architekturu a později studoval na Escola Tècnica Superior d'Arquitectura de Barcelona, kde vyhrál první soutěž s několika přáteli. Nyní má tým architektů, projektantů, urbanistů, krajinářských profesionálů, vynálezců, interiérových a produktových designérů, kteří využívají informace, místní kulturu a klima, měnící se vzorce současného života, odlivy a toky globální ekonomiky k řízení procesu navrhování.

Kushnerovo hlavní přesvědčení je, že architektura se dotýká každého - a každý je příznivcem architektury, i když to ještě neví. „Architektura není o matematice nebo územním plánování - jde o viscerální emoce,“ říká. V zametací, často vtipné, řeči se Marc Kushner přiblíží posledních třicet let architektury, aby ukázal, jak se veřejnost, jakmile byla odpojena, stala nezbytnou součástí procesu navrhování. Za pomocí sociálních médií se zpětná vazba dostane na architekty roky předtím, než je budova vytvořena. Výsledek? Architektura, která pro nás udělá více než kdy předtím.

S Architizer, online centrem pro architekturu, Marc Kushner prolomí architekturu ze své izolační echo komory a znovu spojí veřejnost s budovami. Je to praktický architekt, který svůj čas rozdělí mezi navrhováním budov v HWKN, architektonické firmě, kterou spoluzakládal, a shromažďováním světové architektury na webových stránkách, které provozuje Architizer.com. Oba mají stejné poslání: znovu spojit veřejnost s architekturou.

Více než polovina světové populace již žije ve městech a předpokládá se, že do roku 2050 se do městských oblastí přestěhuje dalších 2,5 miliardy lidí. Způsob, jakým budujeme nová města, bude v centru toho, na čem záleží, od změny klimatu po ekonomickou vitalitu k našemu blahobytu a pocitu spojení.

Peter Calthorpe již pracuje na plánování měst budoucnosti a obhajuje komunitní design zaměřený na lidské interakce. Sdílí sedm univerzálních principů pro řešení rozlehlých a budování chytřejších a udržitelnějších měst.

Theaster Gates, hrnčíř a sociální aktivista, chtěl něco udělat s lítostným stavem svého sousedství na jižní straně Chicaga. Tak to udělal, přeměnou opuštěných budov a vytvořením komunitních uzlů, které spojují a inspirují ty, kteří tam stále žijí (a přitahují ty, kteří tam nejsou). V tomto vášnivém projevu popisuje Gates své úsilí o vybudování „miniaturního Versailles“ v Chicagu a sdílí jeho vroucné přesvědčení, že kultura může být katalyzátorem sociální transformace v kterémkoli městě a kdekoli. Theaster Gates je profesorem, jehož ambice sahají daleko za volant a pec. V Chicagu jeho vedení uměleckých prostorů podnítilo zájem a vzrušení v dříve zanedbávané čtvrti, protože kulturu používá jako transformační zbraň.

Gates také vede iniciativu městského výzkumu známou jako Place Lab, tým sociálních vědců, architektů, kreativních profesionálů a vedoucích podniků. S podporou Knight Foundation, Gates a jeho tým vytvoří rámce pro reimaginaci úlohy, kterou hraje kultura při přestavbě transformujících se afroamerických komunit.

Architekt Thomas Heatherwick prezentuje pět nedávných projektů představujících geniální designy inspirované biologii. Některé z nich jsou předělem obyčejného: autobus, most, elektrárna... Jeden projekt je ale hodně výjimečný. Jedná se o pavilon, katedrálu semen, oslavu růstu a světla.

Thomas Heatherwick je zakladatelem Heatherwick Studio, architektonické a designérské firmy, která mimo jiné navrhla úžasný „Seed Cathedral“ pro britský pavilon na Shanghai Expo 2010. Heatherwick Studio byla založena v roce 1994 s cílem „spojit architekturu, design a sochařství v rámci jedné praxe“. V týmu pracují architekti, krajinářští architekti, designéři a inženýři z kombinovaného ateliéru a dílny, kde probíhá vývoj konceptů, vytváření detailů, prototypování a výroba v malém měřítku. Práce ateliéru zahrnuje projekty komerčních a rezidenčních budov, územní plánování a infrastrukturní projekty, jakož i významná díla veřejného umění.

Designér Alastair Parvin věří v zpřístupnění architektury pro 100 procent populace. Představuje jednoduchý, ale provokativní nápad: co kdyby místo architektů vytvářejících budovy pro ty, kteří si mohou dovolit pověřit je, mohli pravidelní občané navrhovat a stavět své vlastní domy? Koncept je jádrem WikiHouse, stavebnice s otevřeným zdrojovým kódem, což znamená, že téměř kdokoli může postavit dům kdekoli.

„Jako společnost jsme nikdy více nepotřebovali designové myšlení,“ říká Alastair Parvin, ale většina lidí, zejména ve městech s rostoucí hustotou a chudobou, si to nemůže dovolit. Parvin, který byl vyškolen v architektuře, ale rozhodl se hledat kariéru pro nápady nad rámec svého konvenčního rámce to chce změnit.

Alejandro Aravena pracuje uvnitř paradoxů, vidí prostor a flexibilitu ve veřejném bydlení, jasnost ekonomického deficitu a klíče k obnově v příčinách přírodních katastrof.

Když byl Alejandro Aravena před deseti lety požádána o výstavbu bydlení pro 100 rodin v Chile, hledal neobvyklou inspiraci: moudrost favelasů a slumů. Spíše než budování velké budovy s malými jednotkami postavil flexibilní domovy, na které by se mohla každá rodina rozšířit. Byl to složitý problém, ale s jednoduchým řešením — k němuž dospěl při práci se samotnými rodinami. Díky tabuli a krásným obrazům jeho návrhů nás Aravena prochází třemi projekty, kde chytré přehodnocení vedlo k nádhernému designu s velkým přínosem.

Americká architektka MacArthur Fellow Jeanne Gang je zakládající ředitelkou Studio Gang, architektonické a urbanistické společnosti se sídlem v Chicagu a New Yorku. Gang je mezinárodně uznávaná pro její společensky angažovaný proces navrhování, který upřednostňuje vztahy mezi jednotlivci, komunitami a prostředím.

Gang používá k budování vztahů architekturu. Mrakodrap, který směruje vánek... budova, která vytváří komunitu kolem krbu...

Při této poutavé prohlídce své práce nás zve do velkých i malých budov, od překvapivého místního komunitního centra až po mezník v Chicagu. S pohledem na přírodní formy a poučení z jejích materiálů vytváří Jeanne Gang ikonická prostředí, která stojí v křivém reliéfu pro blokované městské městské panoráma.

Tim Brown říká, že designérské profese musí hrát větší roli, než jen vytvářet šikovné, módní malé předměty. Vyzývá k přechodu k místnímu, kooperativnímu, participativnímu „designovému myšlení“, počínaje příkladem designére a myslitele 19. století Isambarde Kingdom Brunela.

Brown je generálním ředitelem inovační a designérské firmy IDEO, který přistupuje k designu tak, že jdou hodně do hloubky. Poté, co převzal od podnik zakladatele Davida E. Kelleyho, Tim Brown nese poslání firmy spojit design, obchodní a sociální studia, aby přišel s hluboce prozkoumanými, hluboce promyšlenými návrhy a nápady, které nazývají „designové myšlení“.

Co by to vyžadovalo přehodnotit hranice architektury? Débora Mesa Molina nabízí několik odpovědí v této úchvatné vizuální prohlídce její práce, která ukazuje, jak lze vytvořit struktury s přehlédnutých materiálů a nekonvenčních metod — nebo dokonce extrahovat je ze střev země.

„Svět kolem nás je nekonečným zdrojem inspirace, pokud jsme dostatečně zvědaví, abychom viděli pod povrchem věcí,“ říká Débora.

Ona navrhuje a staví architekturu, která používá zanedbané materiály a objevuje krásu každodenního světa. Je hlavní architektkou Ensamble Studio, multifunkčního týmu se sídlem v Madridu a Bostonu, který vede se svým partnerem Antónem García-Abrilem. Vyvažujíc fantazii s realitou, uměním a vědou, jejich práce inovuje typologie, technologie a metodologie k řešení problémů tak rozmanitých, jako je stavba krajiny pro prefabrikaci domu.

Frustrovaná nedostatkem sebeurčení na trhu s bydlením vytvořila Sarah Murray počítačovou hru, která umožňuje kupujícím domů navrhnout dům a nechat si ho doručit v modulárních komponentách, které lze na místě sestavit. Zjistěte, jak její úsilí dává potenciálním majitelům domů kontrolu nad najdůležitějším nákupem jejich života a také vede k snižování nákladů, ochraně životního prostředí a pomoci při zajišťování domova pro ty, kteří to potřebují. Sarah Murray buduje budoucnost demokratizovaného designu a konstrukce.

Sní o budoucnosti, kde bude udržitelné bydlení dostupné pro každého a dostupné pro všechny. Buduje tuto budoucnost pomocí PLACE Technologies, digitálního výrobního sociálního podniku založeného na počítačové hře PLACE, která umožňuje hráčům navrhovat vlastní domy a nechat si je doručit. Pro každých deset domů které PLACE staví, budou ubytovávat někoho, kdo je v nouzi.

Legendární architekt Renzo Piano stojí za nesmazatelnými budovami, jako je Shard v Londýně, Centre Pompidou v Paříži a nové Whitney Museum of Art v New Yorku. Za pomocí nádherných obrazů architekt dává výmluvný výklad o architektuře jako odpovědi na naše sny a touhy, včetně touhy po kráse. „Univerzální krása je jednou z mála věcí, které mohou změnit svět,“ říká. "Tato krása zachrání svět. Postupně, jednotlivce za jednotlivcem, ale udělá to." Renzo piano je stavitel přístřeší pro lidi a komunity.

Je architektem a legendou. Hrál s průhledností, světlem a křivkami a přitom vytvářel budovy, které jsou užitečné a nadčasové. Jeho mysl stála za Shardem v Londýně, novým Whitney muzeem v Gansevoortu v New Yorku, mezinárodním letištním terminálem Kansai v japonské Osace v Japonsku a Centrum Pompidou v Paříži.

Svoboda od aut, svoboda od sprawlu, svoboda chodit po vašem městě! Územní plánovač Jeff Speck sdílí svou „obecnou teorii chůze“ — čtyři principy plánování, které transformují rozlehlé města na šestiproudých dálnicích a 600 stopových blocích na bezpečné, pěší oázy plné cyklotras a ulic lemovaných stromy.

Jeff Speck je urbanista a autor "Walkable City". Je městským plánovačem a architektem, který prostřednictvím psaní, přednášek a usbanistických návrhu obhajuje koncepci přistupného a lidského města.

Jako ředitel designu na Národní nadaci umění v letech 2003 až 2007 dohlížel na Ústav primátorů pro městský design a vytvořil Institut guvernérů pro komunitní design, federální program, který pomáhá státním guvernérům bojovat proti suburbannímu sprawlu. Před příchodem do Nadačního fondu Speck strávil deset let jako ředitel územního plánování ve společnosti Duany Plater-Zyberk and Co. jako vedoucí odborník na nový urbanismus, kde vedl nebo řídil více než čtyřicet projektů.

V mnoha našich nejnovějších městských budovách a ulicích existuje plíživá stejnost, říká architekt Vishaan Chakrabarti. A tato fyzická homogenita je výsledkem předpisů, hromadné výroby, bezpečnostních otázek a úvah o nákladech, což mimo jiné ovlivnilo naši planetu také v sociální a psychologické homogenitě. Ve své vizionářské řeči Chakrabarti vyzývá k návratu navrhování magnetických lyrických měst, která ztělesňují místní kultury a přizpůsobují se potřebám našeho měnícího se světa a klimatu. Vishaan Chakrabarti věří, že města, jsou-li navržena tak, aby byla udržitelná, spravedlivá a radostná, jsou poslední a nejlepší nadějí pro lidstvo.

Chakrabarti navrhuje a obhajuje udržitelnou, dosažitelnou a spravedlivou městskou budoucnost zaměřenou na lidské spojení. Jako zakladatel ateliéru PAU vede komplexní architektonické projekty, jako je Brooklynská rafinerie Domino Sugar, Philadelphia Schuylkill Yards, projekt Michigan Central Station společnosti Ford Motor Company v Detroitu v Corktownu, návrh architektury nového kampusu a jedinečné městské vesnice v Ulánbátaru v Mongolsku.

Architekt Thom Mayne nikdy nebyl jedním z těch, kteří jdou snadnou cestou a hledají jednoduchá řešení. Právě proto tento lineup budov, které vytvořil vás rozhodně potěší. Jde o velké myšlenky obsažené v hmotné podobě.

Zakladatel uznávaného studia Morphosis a spoluzakladatel Institutu architektury jižní Kalifornie, Pritzker Prize architekt, Thom Mayne spojuje koncepční myšlenky s formou a zpochybňuje způsob, jakým vnímáme strukturu, budovu a životní prostředí.

Mayne je považován za jednoho z nejvíce provokativních architektů na světě, se zajímá pouze o objevování nového, přítomného a současného. Architektura pro něj není úkolem výroby snadno představitelné budovy, ale výchozím bodem pro větší diskusi.

Přijetím ceny TED 2006 Cameron Sinclair ukazuje, jak vášniví designéři a architekti mohou reagovat na světovou krizi v oblasti bydlení. Představuje své přání po jednotné síti, která dokáže zlepšit globální životní úroveň prostřednictvím spolupráce.

Cameron je spoluzakladatelem organizace Architecture for Humanity, neziskové organizace, která hledá architektonická řešení globálních krizí — působí jako spojnice mezi komunitou designu a světovými humanitárními potřebami. Po studiu architektury se Cameron Sinclair (ve věku 24 let) připojil k Kate Stohr, aby založil Architecture for Humanity, neziskovou organizaci, která pomáhá architektům aplikovat své dovednosti na poli humanitárních aktivit. Počínaje pouhými 700 USD a jednoduchým webovým serverem v roce 1999 se AFH rozrostla na mezinárodní centrum humanitárního designu, které nabízí inovativní řešení problémů s bydlením ve všech koutech světa.

Ať už jde o obnovu Bamu v Íránu zpustošeného zemětřesením, o návrh zdvojnásobení fotbalového hřiště pro organizaci kliniky HIV/AIDS v Africe, umístění uprchlíků na afghánské hranici nebo o pomoc obětem Katriny při rekonstrukci bydlení, Architecture for Humanity vždy pracuje podle Sinclairovy mantry: "Design like you give a damn."

Diébédo Francis Kéré vyrostl v malé obci Gando v Burkině Faso. Po studiu architektury na škole, nejprve ve své zemi a poté na Technische Universität v Berlíně v Německu, se rozhodl vrátit komunitě, která ho vychovala. Dělá to prostřednictvím síly architektury. Francis přesně věděl, co chce dělat, když získal titul v oboru architektury...

Chtěl se vrátit domů do Ganda v Burkině Faso, aby pomohl svým sousedům těžit z jeho vzdělání. V této okouzlující přednášce Kéré předvádí některé z krásných struktur, které od té doby pomáhal stavět ve své malé vesnici, včetně oceněné základní školy vyrobené z hlíny celou komunitou.

Se svou architektonickou firmou navrhuje budovy, které jsou dobré pro životní prostředí a pro ty, kdo je používají. Zaměřuje se na využití místních stavebnin, materiálů a stavebních technik moderním způsobem, aby změnil prostředí a život komunity k lepšímu.

Architektura Shigeru Bane přehodnocuje estetiku, prostor, strukturu a dokonce myšlenku trvalosti. Ještě předtím, než pojem udržitelnosti začal být trendovým hype slovem v architektuře, používal ekologicky zdravé stavební materiály, jako jsou kartonové trubice. Prvky používá k vytváření pozoruhodných dočasných struktur pro krajiny postižené katastrofami, jako jsou Haiti, Rwanda a Japonsko. Tyto budovy však často zůstávají milovanou částí krajiny dlouho poté, co posloužily zamýšlenému účelu. Většina lidí se dívá na kartonové trubky a vidí něco, co je vhodné pro recyklační koš. Ale architekt Shigeru Ban je proměňuje v krásné stavby.

V roce 1986, na výstavě Alvare Aalto nedaleko Tokia, Ban experimentoval s výstavbou budovy z dlouhých papírových trubek, které se ve velkém množství vyskytovali v textilních továrnách. Trubky nakonec byly mnohem silnější, než si představoval, a byly mnohem více vodotěsné a ohnivzdorné, než předpokládal. Ban využil týto prvky pro mnoho experimentálních budov z japonského pavilonu na veletrhu Expo 2000 v Německu, který měl být po demolici recyklován pro účely jeho vlastní kanceláře kterou tehdy měl a provozoval přes šest let na střeše centra Pompidou v Paříži.

Mohou veřejné prostory kultivovat minulost i přijmout budoucnost? Walter Hood si představuje městské prostory jako nový druh veřejné sochy — plné krásy, podivnosti a svérazného projevu.

Zahradní architekt, kreativní ředitel a zakladatel Hood Design Studio v Oaklandu, Walter Hood tuto otázku prozkoumal v průběhu ikonické kariéry, na projektech od Lafayette Square Park po připravované Mezinárodní africko-americké muzeum v Charlestonu v Jižní Karolíně. V této inspirativní řeči plné obrazů jeho studia Hood sdílí pět jednoduchých konceptů, řídících jeho přístupem k vytváření prostorů, které osvětlují sdílené vzpomínky a nutí nás dívat se na sebe jiným způsobem.

Ole Scheeren navrhuje budovy, které generují jak funkční, tak i společenské prostory. Pro architekta jsou lidé, kteří žijí a pracují uvnitř budovy, stejnou součásti budovy jako beton, ocel a sklo. Scheeren se ptá: "Může v architektuře jít o spolupráci a vyprávění příběhu místo izolace a hierarchie typické pro mrakodrap?" Navštivte pět Scheerenových budov, od zkroucené věže v Číně po plovoucí kino v Thajsku, a prozkoumejte příběhy, které stáli za nimi.

Ole Scheeren během celé své kariéry přispěl k různým uměleckým a kulturním projektům a výstavám, včetně triennále v Pekingu a Miláně, China Design Now v Londýně, výstavy Města v pohybu v Londýnské galerii Hayward a v Bangkoku, biennále Media City Seoul a filmového festivalu v Rotterdamu. Pro Muzeum moderního umění navrhl dvě výstavy v New Yorku a Pekingu s projektem CCTV.