RENDERtalk rozhovor:
Jakub Čech

Jméno Jakuba Čecha je dost známe v ArchViz industii. V roce 2017 se na sebe upozornil jedinečným projektem Computer Generated Images a od té toby je ikonickou osobnosti a velkou inspiraci pro veškeré uživatele Corony. V rozhovoru půjde o mimořádně zajímavý příběh člověka, který měl vášeň k CGI a skromný sen, vytvořit obrázek s krásou kterého bude sám spokojený. Dotáhl to neuvěřitelně výsoko.

Pokůd se zajímate o počítačovou grafiku, rendering nebo CGI, doporučujeme k poslechu tento RENDERtalk rozhovor. Je to obrovská inspirace a jsme rádi, že můžeme k tomu přispět publikací daného článku.

Pokud ještě nesledujete podcast (mimochodem doporučujeme to napravit), tak asi neznáte Jakuba. Tvoří architektonické vizualizace, věnuje se fotografii a před určitou dobou začal s projektem RENDERtalk. Jde o sérii rozhovorů s osobnostmi z oboru počítačové grafiky, architektury a hlavně ArchViz, které pravidelně vydává v podcast podobě.

Projekt RENDERtalk chceme i v našem blogu podpořit a pravidelně dále budeme publikovat některé zajíamvé rozhovory s dalšími hosty. V tomto článku najdete samotný podcast plus několik důležitých myšlenek, které tady sdílíme od CG.academy jako doplnění rozhovoru.

Každý 3D grafik má vlastní příběh o tom, jak se dostal do oboru. Někdo studoval architekturu a postupem času se rozhodl přesunout do kreativu a grafiky, někdo hral počítačové hry a bavilo ho to "třidéčko", a někdo přišel do oboru tak, že studoval informatiku skrze kterou se dostal k CGI umění. V každém případě cesta k profesnímu uplatnění leží přes rozhodnutí se v určitou chvíli vydat vlastní cestou, což není nikdy lehké.

V oboru 3D grafiky to funguje tak, že freelance potká dříve nebo později každého. Někomu to časem přeroste do vlastního studia, někomu to neklapne a vrátí se do zaměstnání a někdo v tom freelancingu zustane navždy.

Osobitost profesionální cesty Jakuba Čecha je v tom, že dokázal sklubit styl práce freelancera s možnosti dělat vizualizace pro špičkové výjimečné projekty ke kterým mají přístup většinou velké profesionální studia. A to aniž by musel studio zakládat. Stalo se to díky výjimečnému uměleckému pohledu na tvorbu vizualizací, což v oboru je spíše ojedinělou věci.

Tato výjimka právě potvrzuje pravidlo, že spolupráce na zajímavých zakázkach v oboru CGI je možná jedině skrze pěstování vlastního stylu v kombinaci s dobrým technickým skillem v počítačové grafice.

V roce 2016 Jakub se uzavřel na rok do studia aby věnoval veškerý svůj čas tvorbě vlastního projektů Computer Generated Images, který potom vydal jako knihu. Dílo obsahovalo 7 kapitol a každá byla samostatným projektem s několika obrazy, které ukazovali krásu určitého vizuálního podnětu. Šlo nejenom o tvůrčí manifest toho, co grafik považoval z krásné, ale i o vyjadření svého uměleckého Já.

Obrázy získali mimořadný úspěch v profesionální komunitě. Míra fotorealismu a samotný počin manifestu byli natolik ojedinělé, že hned přitáhli velkou míru pozornosti a obdivu. Trvalo to celý rok odhodlaní, tpělivosti a tvrdé práce aby ten výsledek byl takovým jaký je a hlavně aby byl takovým, jak citil sám umělec, že být musí.

Něco o tomto výjimečném díle ještě dočtete níže a zatím vám nabizíme k prohlížení video z kapitol projektu Computer Generated Images.

Co ještě dodat, background je zkratka důležitý. Nejenom tím, že určuje rozsah znalostí, které se ve 3D následně uplatňují, ale i tím jak grafik přistupuje k tvorbě scény, uvažuje nad záběrem a vnímá to co zobrazuje. Pokud se jedná vyloženě o ArchViz obor, je dost častá situace kdy se na grafika klade požadavek architektonického vzdělání. Určitě to mnohonásobně zjednodušuje pochopení návrhu, čtení architektonických modelů a výkresů, komunikaci s architekty nebo celou řadu dalších aspektů spolupráce při tvorbě vizualizací. Každopádně vždy je to zárověň i v určité míře handicap, a to dost často právě ve schopnosti uměleckého vnímaní objektu zobrazování, kterou se odlišujou výjimečné grafiky.

3d Grafik s architektonickým vzděláním nebo backgroundem v architektuře a stavebnictví řeší tvorbu vizualizace skrze svou profesionální deformaci. Díky tomu, že na návrhu obdivuje právě tu architekturu, dost často se od toho nedokaže oprostit a vnímat zároveň estetiku záběrů, dramatičnost světla, půvab tvarů nebo atmosféru, což jsou mnohem důležitější věci při tvorbě obrazů než kvalita zobrazení návrhu samotného.

Na druhou stranu u člověka bez stavebního základu vzníkají problémy technického charakteru při interpretaci architektury. Dost často se stává, že nedokaže správně odhadnout rozměry/proporce architektonických elementů nebo má obtížnost se čtením výkresů. Zkratka chybí tam ta odborná znalost předmětu, který vizualizuje.

V případě Jakuba Čecha, který studoval v rámci vysokoškolského vzdělání obor informatiky, jde o mimořádně užitečné znalosti, které umožňujou se orientovat ve hlubocé technické podstatě procesů spojených s nastavováním renderingů, fungováním počítačových algoritmů nebo uplatněním uživatelských skriptů a pluginů. Odráží se to i na tom, jak osobitě grafik vidí např. architekturu.

Tady je duležité podotknout, že každá cesta je přínosná a neexistuje univerzální řešení jak být skvělým umělcem. Vždy jde o osobitý vývoj a to vzdělání tomu mnoho kdy přispěje naprosto nečekaným způsobem.

Dá se říct, že naprostá většina grafiků, které začínali s 3D tvorbou před 20-30 lety, měla možnost se učit novým postupům a trikům v zásadě cestou pokus-omyl. Občas se sem tam objevila nějaká kniha věnovaná 3dsMaxu, ale primárně šlo o kouzlo objevování možností 3D tvorby skrze vlastní experimenty. Jelikož na internetu nebyl skoro žádný zdroj kvalitních a profesionálních informací věnovaných počítačové grafice, každý hledal svou cestu k zdokonalení pracovních postupů nebo kvality renderingu.

Obzvlášť velký obdiv v komunitě potom měli gafici jako Marek Denko, Toni Bratincevic, Aleksandr Kuskov, Bertrand Benoit, Alex Roman, Alexey Kashpersky, Peter Guthrie, Alfa Smyrna nebo Ramon Zancanaro, které dokázali vyprodukovat na svou dobu mimořádné vizuály. Mnohe obrázky inspirujou mladé grafiky i po dnešní den a mnohé stále nejsou překonané nehledě na vývoj a zjednodušení renderovacích technologií.

Dnes už je ta doba pryč. Skoro všechno je dohledatelné přes Google a YouTube má nezpočet různých tutoriálů zaměřených na každý aspekt tvorby architektonické vizualizace od modelování až po finální postprodukci. Má to samozřejmě i opačnou stránku v tom, že začínající 3D grafici často spolehají na hotové step by step video vysvětlení a nejsou zvyklé dlouho experementovat a hledat vyhovující výsledek přirozenou vlastní cestou. Projevuje se to potom i v standardizované kvalitě výstupu a díky tomu, že většina video tutoriálů má dost povrchní a mnohokrát i diletantský obsah, člověk často nemá hloubkové pochopení metod a nástrojů, které používá v tvorbě.

Cesta vlastních pokusu a omylu je určitě přínosná, ale pochopitelně vždy zdlouhavá a vyžaduje velké odhodlání a trpělivost. Nehledě na pestou nabídku online výukových materiálů a tutoriálů, proces pochopení mnohá věcí může být stálé složitým. V takových případěch mnohém rychlejší cestou je forma mentorství nebo konzultování se zkušeným člověkem, který bude mít vědomosti z praxe aby dokázal poradit správný a funkční postup při řešení určitých problémů. Formát osobních profesionálních konzultací nebo kurzů dnes může být mnohem přínosnější nehledě na to, že zpravidla stojí nemalé peníze.

Hodně lidí si myslí, že architektonická vizualizace je nástroj kterým operujou architekti nebo developeři aby oslovili klienty a ukázali kvality návrhu. Je tomu tak, ale ne úplně u všech projektů a obzvlášť ne v případě prestižní nemovitosti v lukrativních lokalitách, kdy cena za byt startuje na 3-5mil. dolalrech. Takový být si může dovolit pouze vyjimečná skupiná lidí a pro jejich oslovení nestačí objednat PPC kampaň na Facebooku v kombinaci s banerovou reklamou, kde se návrh bude prezentovat pomocí líbivých vziualizací.

Nestačí to, protože se jedná o naprosto jiný týp klienta, který kupuje věci jinák a za jiné peníze než většina běžných lidí. Na oslovení tak cílené a na míru vyhledávané skupiny klientů se specializujou kreativní agentury, které aplikují i na míru navržené kreativní řešení prodávající produkt/službu správným lidem ve správný čas.

Jednou z takových agentur je newyorská firma Watson & Company se kterou spolupracují prestižní americké investory a developery právě při řešení dost unikátního problému: jak oslovit klienta a následně mu prodat mimořádně drahou nemovitost. Pokud se podíváme do portfolia frimy na stránku věnovanou právě projektu rezidenční budovy Miami Park Groove od Rema Koolhaase, tak uvidíme že v rámci poskytnutých kreativních služeb se řešila marketingová strategie, branding, digitální kampaň, copywriting, tisk a dokonce se objednával ilustrátor a produkce designové knihy! Jde o kompletní marketingový servis nastavený na míru podle konkrétního projektu a stojí to obrovské množství času, peněz a hlavně kreativity.

Architektonická vizualizace v tomto kontextu má právě speciální postavení protože formuje obraz snu, který se klentu prodává. Musí mít mimořádnou kvalitu s důrazem na fotorealismus, detial a emoce. 3D rendering v podstatě tvoří analog digitální fotgrafie budoucího projektu. Samotný grafik potom musí mít dobrý technický skill pro zpracování fotorealistické vizualizace s velkou mírou detailů.

V tomto míste se rozhovor opět vrácí k projektu Computer Generated Images a dost lidí se ptá jestli je to vůbec možné, že někdo odmítnul na dlouhou dobu práci a dělal pouze vlastní projekt do kterého byl zapalený. Samozřejmě zdáleka ne každý člověk má možnost vyhradit si čas a dělat celý rok pouze to, co by ho bavilo. Většina lidí takovou svobodu opravdu nemá a chce to hodně odvahy, skočit do neznámá a jít svou vlastní cestou.

Nicméně příklad Jakuba není ojedinělý ve světě 3D grafiky. Dalším dost známým umělcem, který si pravidelně bere delší tvůrčí dovoleny je Vitaliy Bulgarov. V několika svých interview zmiňuje, že pravidlně plánované volno, kdy svůj čas věnuje pouze osobním projektům, je nezbytné pro pěstování skillu, experimentování se softwarem, zkoušení nových nástrojů a postupů nebo studování dalších disciplín posilujících osobní růst. Říká tomu "personal R&D time off" a je to dost přínosná metoda, která pomáhá k plnění dlouhodobých profesních cílů.

Samozřejmě se nejedná o volno v normálním slova smyslu. Většinou jde o pravý opak, kdy člověk maká dost intenzivně na svých vlastních cílech. Chce to velkou míru sebědisciplíny a odhodlání, ale přináší to na konci velké benefity, co se týče osobní efektivity, lepšího pracovního workflow nebo i lepšího portfolia, které rozhodně má velký vliv na klienty. Zkratka pokud citíte, že vás pohlcuje pracovní rutina, dejte si volno na osobní projekt svých snů. Dělá to zázraky.

Velice inspirativní pointa rozhovoru o tom, že cesta ke štěstí a soběrealizaci leží v konečném důsledku přes velkou vášeň k něčemu a ne přes peníze nebo pozornost klientů. Dost lidí si to neuvědomuje a často dělá určitou profesi hlavně kvůli dostatku peněz. Správně by to mělo fungovat spíše naopak. Právě upřímná vášeň člověka k nečemu z něj udělá opravdového profesionála, který bude užitečný pro lidí diký své výjimečnosti.

Pokud určitě víte v čem máte vášeň a co chcete dělat, věřte si a jděte si za svým. Neztrácejte čas a energii řešením vedlejších věcí, protože to je nenahraditelný zdroj. Samozřejmě ne každý má dostatečnou finanční rezervu a čas aby celý rok řešil pouze vlastní projekt, ale nemusí to mít tak radikalní podobu. Na začátku bude stačit věnovat tomu čas třeba po práci nebo během víkendů. Klíčovým je tady pravidelnost a dlouhodobá strategie.

Pro přirovnání se dá říct, že to funguje podobně jako se čtením. Člověk který zvládá přečist 5-10 knih měsíčně nečte nárazově 2-3 knižký každý víkend protože musí, ale pravidelně tomu věnuje 60-120 minut svého času každý den protože to má velice rád. Za rok tak přečte minimálně 60 knih a to je už v dnešní době mimořádný rozsah na bežného člověka se smartphonem. Zkratka hlavní pointa tady je: začněte věnovat čas tomu, co máte opravdu rádi a dělejte to pravidelně.

Velkou tendenci v ArchViz industrii vždy byla orientace na digitální fotografii. Souvisí to nejenom s tím, že fotografování tradičně sloužilo věrohodnou technickou a vizuální referenci při procesu tvorby vizualizace, ale i s tím, že spousta grafiku přišlo do světu 3D už s backgroundem fotografování na moderní digitální zrcadlovky. Následování fotografických postupů při tvorbě renderingu má určitě logiku, protože při tvorbě záběrů ve 3D prostředí se také operuje s kamerou, která má stejné parametry a funkce jako skutečný foťák. Striktná vázanost na fotografické médium ale nemusí platit nutně za každou cenu.

Obrovskou výhodou fotografování ve 3D prostředí oproti reálnému procesu fotografování je možnost přizpůsobovat kontext a scénu podle vlastního uměleckého záměru. Grafik tak podle svých podřeb může vstupovat do perspektivy a aranžovat předměty aby opravdu v záběru začali estetický fungovat. Na rozdíl od fotografa nemusí dlouho hledat podněty kolem a může tu scenérii před virtuální kamerou konstruovat podle sebe. Samozřejmě to většinou neplatí u komerční architektonické vizualizace, kdy kontext je pevně daný skutečným stavem, ale jde to do určité míry porušovat také.

Hodně grafiků si tuto možnost neuvědomuje a dost často jsou omezené svou přísnou vazbou na pravidla fotografie. Je důležité si pamatovat, že pravidla v určitých situacích je potřeba porušovat ve prospěch uměleckého záměru.

Poslední kapitola projektu Computer Generated Images je věnováná digitálnímu umění, přesnějí řečeno pokročilé imitaci umění malby pomocí pozoruhodné technologie Stylit. Nicméně mnohem zajimavější pointou rozhovoru tady je úvaha o tom, že digitální umění má vlastní autenticitu jako samostatné médium nebo nástroj tvorby. Stále se stává, že grafik imituje pomocí digitálních nástrojů vizualizace tradiční médium fotografie, nebo sochu pomocí digitálních nástrojl sculptingu, nebo třeba skicu pomocí digitálního tabletu. Přitom to jsou nástroje, které mají svou autencikou podstatu a dají se uplatnit mnohém kreativnějším způsobem než v rámci formatu a pravidel klasického média.

Vnímání Jakubem daného aspektu má kořeny v infomatice, určitém vstahu k technologiem a algoritmům a tady se vrácíme k backgroundu a vzdělání, které také formovalo tuto jedinečnost. Hlubší pochopení technologií, nejenom jako nástroje na řešení konkrétních úloh, ale především jejich kreativního potenciálu, umožnilo neobvyklou aplikaci color mappingu, prácí s tonálním rozsahem nebo 32-bitovým prostředím a další triky, které přispěli k jedinečné kvalitě obrazů a to odborná komunita velice ocenila.

Většina umělců používá digitální nástroje na základě "as-is" principu bez hlubšího pochopení nebo bádání kreativních možnosti. Je to velká škoda, protože to kalde limit na kreativitu tvorby nebo efektivitu workflow. Dnešní vývoj technologií má silný vektor na stranu user friendly principu, kdy člověk minimálně řeši technickou stránku věci a maximalně si věnuje bezstarostnímu užívání učitého know-how. Nicméně právě hluboké pochopení technologických principů umořňuje tvůrčí skok v kreativitě a inovacích.

Dost zajímavá poznámka, která nás směruje na Východ, kde architektonciká vizualizace zatím sice není prezentováná zajímavosti vizuálních podnětů, na jinou stranu má bezkonkurenční level modelovácí techniky, kvality a důrazu na detail. Obzvlášť to platí u 3D modelování, ve kterém na Východě už léta existuje vlastní standard kvality kladený na ArchVIZ modely a stafáže. Stačí kouknout na požadavky moderace portálu 3Dsky při nahrávaní vlastních modelů a pochopíte, že zdáleka nejde o žádnou low-poly rychlovku.

Velkou roli hraje také cena výroby modelů, která je na Východě vzhledem k lokálním ekonomickým poměrům dost nízká a na Evropu dost příznivá. Grafik z Ruska nebo Ukrajiny dokáže v rychlé době vyprodukovat velmi kvalitní 3D model včetně potřebných korekcí za poměrně nízkou cenu, přitom za výrobu stejného modelu v Čechách běžně je potřeba zaplatít podle výrazně vyšší sazby. Časově to přitom může trvat dvakrát tolik a míra technické přesnosti a detailů může být slabší.

Trochu se o tom mulvilo na konci předchozího RENDERtalk rozhovoru v souvislosti s budoucnosti ArchViz oboru, kde Východ rozhodně začne hrat větší roli ce se týče konkurence, vlivu na ceny, kvalitu modelů a osobitosti vizuálních podnětů.