RENDERtalk rozhovor:
Jakub Čech


Podcast o cestě 3D grafika. O pohledu na osobní tvorbu a komerční projekty, o důležitosti uměleckého citění, osobitého vnímání krásy a inspiracích od mimořádného ArchVIZ umělce.

RENDERtalk rozhovor:
Jakub Čech

Podcast o cestě 3D grafika. O pohledu na osobní tvorbu a komerční projekty, o důležitosti uměleckého citění, osobitého vnímání krásy a inspiracích od mimořádného ArchVIZ umělce.

RENDERtalk rozhovor:
Jakub Čech

Podcast o cestě 3D grafika. O pohledu na osobní tvorbu a komerční projekty, o důležitosti uměleckého citění, osobitého vnímání krásy a inspiracích od mimořádného ArchVIZ umělce.
Jméno Jakuba Čecha je dost známe v ArchViz industii. V roce 2017 se na sebe upozornil jedinečným projektem Computer Generated Images a od té toby je ikonickou osobnosti a velkou inspiraci pro veškeré uživatele Corony. V rozhovoru půjde o mimořádně zajímavý příběh člověka, který měl vášeň k CGI a skromný sen, vytvořit obrázek s krásou kterého bude sám spokojený. Dotáhl to neuvěřitelně výsoko.

Pokůd se zajímate o počítačovou grafiku, rendering nebo CGI, doporučujeme k poslechu tento RENDERtalk rozhovor. Je to obrovská inspirace a jsme rádi, že můžeme k tomu přispět publikací daného článku.

Pokud ještě nesledujete podcast (mimochodem doporučujeme to napravit), tak asi neznáte Jakuba. Tvoří architektonické vizualizace, věnuje se fotografii a před určitou dobou začal s projektem RENDERtalk. Jde o sérii rozhovorů s osobnostmi z oboru počítačové grafiky, architektury a hlavně ArchViz, které pravidelně vydává v podcast podobě.

Projekt RENDERtalk chceme i v našem blogu podpořit a pravidelně dále budeme publikovat některé zajíamvé rozhovory s dalšími hosty. V tomto článku najdete samotný podcast plus několik důležitých myšlenek, které tady sdílíme od CG.academy jako doplnění rozhovoru.
Jméno Jakuba Čecha je dost známe v ArchViz industii. V roce 2017 se na sebe upozornil jedinečným projektem Computer Generated Images a od té toby je ikonickou osobnosti a velkou inspiraci pro veškeré uživatele Corony. V rozhovoru půjde o mimořádně zajímavý příběh člověka, který měl vášeň k CGI a skromný sen, vytvořit obrázek s krásou kterého bude sám spokojený. Dotáhl to neuvěřitelně výsoko.

Pokůd se zajímate o počítačovou grafiku, rendering nebo CGI, doporučujeme k poslechu tento RENDERtalk rozhovor. Je to obrovská inspirace a jsme rádi, že můžeme k tomu přispět publikací daného článku.

Pokud ještě nesledujete podcast (mimochodem doporučujeme to napravit), tak asi neznáte Jakuba. Tvoří architektonické vizualizace, věnuje se fotografii a před určitou dobou začal s projektem RENDERtalk. Jde o sérii rozhovorů s osobnostmi z oboru počítačové grafiky, architektury a hlavně ArchViz, které pravidelně vydává v podcast podobě.

Projekt RENDERtalk chceme i v našem blogu podpořit a pravidelně dále budeme publikovat některé zajíamvé rozhovory s dalšími hosty. V tomto článku najdete samotný podcast plus několik důležitých myšlenek, které tady sdílíme od CG.academy jako doplnění rozhovoru.
Jakub Čech
Informatik s velkou zálibou v CGI. Vytvořil řadů projektů, kde počítačově vygenerováný obrázek nedokažete odlíšit od profi fotky. Schválně to zkuste.
Tvořil viualizace architektury Rema Koolhaase a Isaye Weinfelda.
Jakub Kolek
Archviz grafik s přesahem do fotografie a video tvorby. Vede studio Wunderbar. RENDERtalk projekt rozel teprve nedávno, ale už nahrával Jakuba Čecha a Ondřeje Chybíka.
Pár důležitých poznámek dále
Ještě několik myšlenek k rozhovoru, které nás napadli a které by bylo dobře doplnit.
Důležité poznámky dále
Ještě několik myšlenek k rozhovoru, které nás napadli a které by bylo dobře doplnit.
Libil se ti podcast? Tak nám nech svuj "Like" a sleduj RENDERtalk na Facebooku.
1
Jakub:
Kdy nastal ten zlom? Kdy vlastně ses rozhodl pro to, vrhnout se do toho úplně na plno, dělat to profesionálně?
JAKUB:
Ten bod ked som vedel, že už sa tomu chcem venovať ako naplno, tak prišiel vlastne možná po moji návšteve Ameriky, kde som bol tri mesiace a tam som urobil vela projektov ktoré sa mi nepáčili. A vedel som, že sa tomu chcem venovať naplno. Ale nemyslel som to až tak, že pre klinety, ale pre seba, lebo som vedel už čo chcem, čo nechcem atď.
Každý 3D grafik má vlastní příběh o tom, jak se dostal do oboru. Někdo studoval architekturu a postupem času se rozhodl přesunout do kreativu a grafiky, někdo hral počítačové hry a bavilo ho to "třidéčko", a někdo přišel do oboru tak, že studoval informatiku skrze kterou se dostal k CGI umění. V každém případě cesta k profesnímu uplatnění leží přes rozhodnutí se v určitou chvíli vydat vlastní cestou, což není nikdy lehké.

V oboru 3D grafiky to funguje tak, že freelance potká dříve nebo později každého. Někomu to časem přeroste do vlastního studia, někomu to neklapne a vrátí se do zaměstnání a někdo v tom freelancingu zustane navždy.
Každý 3D grafik má vlastní příběh o tom, jak se dostal do oboru. Někdo studoval architekturu a postupem času se rozhodl přesunout do kreativu a grafiky, někdo hral počítačové hry a bavilo ho to "třidéčko", a někdo přišel do oboru tak, že studoval informatiku skrze kterou se dostal k CGI umění. V každém případě cesta k profesnímu uplatnění leží přes rozhodnutí se v určitou chvíli vydat vlastní cestou, což není nikdy lehké.

V oboru 3D grafiky to funguje tak, že freelance potká dříve nebo později každého. Někomu to časem přeroste do vlastního studia, někomu to neklapne a vrátí se do zaměstnání a někdo v tom freelancingu zustane navždy.
"Mne vlastne nikdy vôbec nešlo o to, nejako v tom pracovať alebo niečo. Já jsem si vždy věnoval tomu, že jsem chtěl udělat obrázek který sa mi bude páčit, který bude super. Som to bral možno ako počítačovú hru, nie ako že možnú prácu."
Osobitost profesionální cesty Jakuba Čecha je v tom, že dokázal sklubit styl práce freelancera s možnosti dělat vizualizace pro špičkové výjimečné projekty ke kterým mají přístup většinou velké profesionální studia. A to aniž by musel studio zakládat. Stalo se to díky výjimečnému uměleckému pohledu na tvorbu vizualizací, což v oboru je spíše ojedinělou věci.

Tato výjimka právě potvrzuje pravidlo, že spolupráce na zajímavých zakázkach v oboru CGI je možná jedině skrze pěstování vlastního stylu v kombinaci s dobrým technickým skillem v počítačové grafice.
Osobitost profesionální cesty Jakuba Čecha je v tom, že dokázal sklubit styl práce freelancera s možnosti dělat vizualizace pro špičkové výjimečné projekty ke kterým mají přístup většinou velké profesionální studia. A to aniž by musel studio zakládat. Stalo se to díky výjimečnému uměleckému pohledu na tvorbu vizualizací, což v oboru je spíše ojedinělou věci.

Tato výjimka právě potvrzuje pravidlo, že spolupráce na zajímavých zakázkach v oboru CGI je možná jedině skrze pěstování vlastního stylu v kombinaci s dobrým technickým skillem v počítačové grafice.
2
Jakub:
Tehdy se vlastně zrodil ten nápad, těch 7 projektů, co se pak dali do knihy?
JAKUB:
No ten nápad, on sa rodil približne dva roky. To bolo jednoducho postupné akumulovanie viacerích vecí... Postupne sa mi tvoril také názory. Možno nejaké sa mi páčili, nejaké veci prestali sa mi páčiť. Videl som tony obrázkov a ono sa tak postupne v mojej hlave rodilo, že čo chcem povedať a prečo sa mi to páči. Pretože celý ten čas vo mne formovalo to také spoznávaní samého seba, čo sa mi páči a čo sa mi nepáči a prečo to chcem urobiť tak a prečo nie.
V roce 2016 Jakub se uzavřel na rok do studia aby věnoval veškerý svůj čas tvorbě vlastního projektů Computer Generated Images, který potom vydal jako knihu. Dílo obsahovalo 7 kapitol a každá byla samostatným projektem s několika obrazy, které ukazovali krásu určitého vizuálního podnětu. Šlo nejenom o tvůrčí manifest toho, co grafik považoval z krásné, ale i o vyjadření svého uměleckého Já.

Obrázy získali mimořadný úspěch v profesionální komunitě. Míra fotorealismu a samotný počin manifestu byli natolik ojedinělé, že hned přitáhli velkou míru pozornosti a obdivu. Trvalo to celý rok odhodlaní, tpělivosti a tvrdé práce aby ten výsledek byl takovým jaký je a hlavně aby byl takovým, jak citil sám umělec, že být musí.

Něco o tomto výjimečném díle ještě dočtete níže a zatím vám nabizíme k prohlížení video z kapitol projektu Computer Generated Images.
V roce 2016 Jakub se uzavřel na rok do studia aby věnoval veškerý svůj čas tvorbě vlastního projektů Computer Generated Images, který potom vydal jako knihu. Dílo obsahovalo 7 kapitol a každá byla samostatným projektem s několika obrazy, které ukazovali krásu určitého vizuálního podnětu. Šlo nejenom o tvůrčí manifest toho, co grafik považoval z krásné, ale i o vyjadření svého uměleckého Já.

Obrázy získali mimořadný úspěch v profesionální komunitě. Míra fotorealismu a samotný počin manifestu byli natolik ojedinělé, že hned přitáhli velkou míru pozornosti a obdivu. Trvalo to celý rok odhodlaní, tpělivosti a tvrdé práce aby ten výsledek byl takovým jaký je a hlavně aby byl takovým, jak citil sám umělec, že být musí.

Něco o tomto výjimečném díle ještě dočtete níže a zatím vám nabizíme k prohlížení video z kapitol projektu Computer Generated Images.
3
Jakub:
Jak jsi řikal, většina lidí kteři dělaji v architektonické vizualizaci – jsou architekti, minimálně vzděláním. Ty jseš teda informatik. Tak jestli vidíš tvoji výhodu anebo, zase naopak, nevýhodu v tom, že nejsi architekt?
JAKUB:
Vidím výhody v tom, že som informatik a nevýhody v tom, že nie som architekt... Zatial vlastne som si nikdy neľutoval to, že mám základy informatiky a nie tej architektúry alebo umenia.
Co ještě dodat, background je zkratka důležitý. Nejenom tím, že určuje rozsah znalostí, které se ve 3D následně uplatňují, ale i tím jak grafik přistupuje k tvorbě scény, uvažuje nad záběrem a vnímá to co zobrazuje. Pokud se jedná vyloženě o ArchViz obor, je dost častá situace kdy se na grafika klade požadavek architektonického vzdělání. Určitě to mnohonásobně zjednodušuje pochopení návrhu, čtení architektonických modelů a výkresů, komunikaci s architekty nebo celou řadu dalších aspektů spolupráce při tvorbě vizualizací. Každopádně vždy je to zárověň i v určité míře handicap, a to dost často právě ve schopnosti uměleckého vnímaní objektu zobrazování, kterou se odlišujou výjimečné grafiky.
Co ještě dodat, background je zkratka důležitý. Nejenom tím, že určuje rozsah znalostí, které se ve 3D následně uplatňují, ale i tím jak grafik přistupuje k tvorbě scény, uvažuje nad záběrem a vnímá to co zobrazuje. Pokud se jedná vyloženě o ArchViz obor, je dost častá situace kdy se na grafika klade požadavek architektonického vzdělání. Určitě to mnohonásobně zjednodušuje pochopení návrhu, čtení architektonických modelů a výkresů, komunikaci s architekty nebo celou řadu dalších aspektů spolupráce při tvorbě vizualizací. Každopádně vždy je to zárověň i v určité míře handicap, a to dost často právě ve schopnosti uměleckého vnímaní objektu zobrazování, kterou se odlišujou výjimečné grafiky.
"Ja sa skôr takto akože vázu k umeniu ako k architektúre, pretože ma tá samotná architektúra až tak neinšpiruje ako skôr tvary a elementy a vizuálne podnety, ktoré vzniknú na obraze. Nemusí to byt spojené s architektúrou."
3d Grafik s architektonickým vzděláním nebo backgroundem v architektuře a stavebnictví řeší tvorbu vizualizace skrze svou profesionální deformaci. Díky tomu, že na návrhu obdivuje právě tu architekturu, dost často se od toho nedokaže oprostit a vnímat zároveň estetiku záběrů, dramatičnost světla, půvab tvarů nebo atmosféru, což jsou mnohem důležitější věci při tvorbě obrazů než kvalita zobrazení návrhu samotného.

Na druhou stranu u člověka bez stavebního základu vzníkají problémy technického charakteru při interpretaci architektury. Dost často se stává, že nedokaže správně odhadnout rozměry/proporce architektonických elementů nebo má obtížnost se čtením výkresů. Zkratka chybí tam ta odborná znalost předmětu, který vizualizuje.
3d Grafik s architektonickým vzděláním nebo backgroundem v architektuře a stavebnictví řeší tvorbu vizualizace skrze svou profesionální deformaci. Díky tomu, že na návrhu obdivuje právě tu architekturu, dost často se od toho nedokaže oprostit a vnímat zároveň estetiku záběrů, dramatičnost světla, půvab tvarů nebo atmosféru, což jsou mnohem důležitější věci při tvorbě obrazů než kvalita zobrazení návrhu samotného.

Na druhou stranu u člověka bez stavebního základu vzníkají problémy technického charakteru při interpretaci architektury. Dost často se stává, že nedokaže správně odhadnout rozměry/proporce architektonických elementů nebo má obtížnost se čtením výkresů. Zkratka chybí tam ta odborná znalost předmětu, který vizualizuje.
"Celkovo som vždy mal enormný problém čítať výkresy... Každý architekt to berie normálne, že dostane od klienta výkres, to je pohoda. Ale ja dostanem od klienta výkres a si poviem: No... tak to je koniec."
V případě Jakuba Čecha, který studoval v rámci vysokoškolského vzdělání obor informatiky, jde o mimořádně užitečné znalosti, které umožňujou se orientovat ve hlubocé technické podstatě procesů spojených s nastavováním renderingů, fungováním počítačových algoritmů nebo uplatněním uživatelských skriptů a pluginů. Odráží se to i na tom, jak osobitě grafik vidí např. architekturu.

Tady je duležité podotknout, že každá cesta je přínosná a neexistuje univerzální řešení jak být skvělým umělcem. Vždy jde o osobitý vývoj a to vzdělání tomu mnoho kdy přispěje naprosto nečekaným způsobem.
V případě Jakuba Čecha, který studoval v rámci vysokoškolského vzdělání obor informatiky, jde o mimořádně užitečné znalosti, které umožňujou se orientovat ve hlubocé technické podstatě procesů spojených s nastavováním renderingů, fungováním počítačových algoritmů nebo uplatněním uživatelských skriptů a pluginů. Odráží se to i na tom, jak osobitě grafik vidí např. architekturu.

Tady je duležité podotknout, že každá cesta je přínosná a neexistuje univerzální řešení jak být skvělým umělcem. Vždy jde o osobitý vývoj a to vzdělání tomu mnoho kdy přispěje naprosto nečekaným způsobem.
4
Jakub:
Nedokážu jsi představit jakým způsobem ses ale všechny ty věci teda naučil...
Kde vlastně byly ty tvoje úplně první prámeny toho jak se co dělá? Jestli jsi opravdu šel stylem pokus-omyl anebo jsi měl nějakýho třeba mentora, i když ne napřímo, ale který něco něco dělal a ty jsi to podle něj kopíroval?
JAKUB:
Ja sjem sa snažil okopírovať všetko čo sa dalo. Každý jeden tutoriál, ktorý bol od niekoho, kto urobil pekný obrázok, som skúsil urobiť...
Vždy som sa proste pozeral k tým luďom a snažil sa od toho niečo pochytiť, ale nikdy sa mi to tak priamo ako nepodarilo. Vždy to bolo naspať: idem niečo skúšať, idem niečo hľadať. Je to enormne vela pokusu a omylu...
Dá se říct, že naprostá většina grafiků, které začínali s 3D tvorbou před 20-30 lety, měla možnost se učit novým postupům a trikům v zásadě cestou pokus-omyl. Občas se sem tam objevila nějaká kniha věnovaná 3dsMaxu, ale primárně šlo o kouzlo objevování možností 3D tvorby skrze vlastní experimenty. Jelikož na internetu nebyl skoro žádný zdroj kvalitních a profesionálních informací věnovaných počítačové grafice, každý hledal svou cestu k zdokonalení pracovních postupů nebo kvality renderingu.

Obzvlášť velký obdiv v komunitě potom měli gafici jako Marek Denko, Toni Bratincevic, Aleksandr Kuskov, Bertrand Benoit, Alex Roman, Alexey Kashpersky, Peter Guthrie, Alfa Smyrna nebo Ramon Zancanaro, které dokázali vyprodukovat na svou dobu mimořádné vizuály. Mnohe obrázky inspirujou mladé grafiky i po dnešní den a mnohé stále nejsou překonané nehledě na vývoj a zjednodušení renderovacích technologií.
Dá se říct, že naprostá většina grafiků, které začínali s 3D tvorbou před 20-30 lety, měla možnost se učit novým postupům a trikům v zásadě cestou pokus-omyl. Občas se sem tam objevila nějaká kniha věnovaná 3dsMaxu, ale primárně šlo o kouzlo objevování možností 3D tvorby skrze vlastní experimenty. Jelikož na internetu nebyl skoro žádný zdroj kvalitních a profesionálních informací věnovaných počítačové grafice, každý hledal svou cestu k zdokonalení pracovních postupů nebo kvality renderingu.

Obzvlášť velký obdiv v komunitě potom měli gafici jako Marek Denko, Toni Bratincevic, Aleksandr Kuskov, Bertrand Benoit, Alex Roman, Alexey Kashpersky, Peter Guthrie, Alfa Smyrna nebo Ramon Zancanaro, které dokázali vyprodukovat na svou dobu mimořádné vizuály. Mnohe obrázky inspirujou mladé grafiky i po dnešní den a mnohé stále nejsou překonané nehledě na vývoj a zjednodušení renderovacích technologií.
"Od Alexa Romana som našiel tutoriál, ktorý nebol tutoriál. To bol len making of toho vlastne divadla, ktoré vytvoril, to auditórium... Presne som vžil color picker z jeho makingofu, proste som to do bodky urobil. Vyzeralo to super. Nevedel som prečo, ale niečo mi to učíte dalo."
Dnes už je ta doba pryč. Skoro všechno je dohledatelné přes Google a YouTube má nezpočet různých tutoriálů zaměřených na každý aspekt tvorby architektonické vizualizace od modelování až po finální postprodukci. Má to samozřejmě i opačnou stránku v tom, že začínající 3D grafici často spolehají na hotové step by step video vysvětlení a nejsou zvyklé dlouho experementovat a hledat vyhovující výsledek přirozenou vlastní cestou. Projevuje se to potom i v standardizované kvalitě výstupu a díky tomu, že většina video tutoriálů má dost povrchní a mnohokrát i diletantský obsah, člověk často nemá hloubkové pochopení metod a nástrojů, které používá v tvorbě.
Dnes už je ta doba pryč. Skoro všechno je dohledatelné přes Google a YouTube má nezpočet různých tutoriálů zaměřených na každý aspekt tvorby architektonické vizualizace od modelování až po finální postprodukci. Má to samozřejmě i opačnou stránku v tom, že začínající 3D grafici často spolehají na hotové step by step video vysvětlení a nejsou zvyklé dlouho experementovat a hledat vyhovující výsledek přirozenou vlastní cestou. Projevuje se to potom i v standardizované kvalitě výstupu a díky tomu, že většina video tutoriálů má dost povrchní a mnohokrát i diletantský obsah, člověk často nemá hloubkové pochopení metod a nástrojů, které používá v tvorbě.
Záběr auditoria z The Third & The Seventh Alexe Romana a studie Jakuba Čecha
Cesta vlastních pokusu a omylu je určitě přínosná, ale pochopitelně vždy zdlouhavá a vyžaduje velké odhodlání a trpělivost. Nehledě na pestou nabídku online výukových materiálů a tutoriálů, proces pochopení mnohá věcí může být stálé složitým. V takových případěch mnohém rychlejší cestou je forma mentorství nebo konzultování se zkušeným člověkem, který bude mít vědomosti z praxe aby dokázal poradit správný a funkční postup při řešení určitých problémů. Formát osobních profesionálních konzultací nebo kurzů dnes může být mnohem přínosnější nehledě na to, že zpravidla stojí nemalé peníze.
Cesta vlastních pokusu a omylu je určitě přínosná, ale pochopitelně vždy zdlouhavá a vyžaduje velké odhodlání a trpělivost. Nehledě na pestou nabídku online výukových materiálů a tutoriálů, proces pochopení mnohá věcí může být stálé složitým. V takových případěch mnohém rychlejší cestou je forma mentorství nebo konzultování se zkušeným člověkem, který bude mít vědomosti z praxe aby dokázal poradit správný a funkční postup při řešení určitých problémů. Formát osobních profesionálních konzultací nebo kurzů dnes může být mnohem přínosnější nehledě na to, že zpravidla stojí nemalé peníze.
5
Jakub:
Tím bych se možná přesunul jako k tomu... Profesně, jak to máš teďka? Jaké jsou třeba tvoji klienti? Četl jsem na tvých webových stránkách... Tam mně vlastně zaujalo to, že píšeš, že jsi měl tu čest pracovat pro Koolhaase a Weinfelda. Jaká k tomu byla cesta a co jsi pro ně přesně dělal?
JAKUB:
Dostal som sa k nim cez kreatívne agentutu v New Yorku, Watson & Company... ktorá spolupracuje teda na viac takýchto prestížnych projektoch. Časom vlastne som sa sám o sebe dozvedel, že to nie je to až úplne hlavne, čo mne priťahuje...
Teraz tu stránku ktorú mám, tak ona budúci rok vlastne bude úplne iná. Robí sa úplne iná stránka. Bude o niečom inom hovorit a bude inak zameraná...

Je to ešte taký trošku pozostatok z mojho starého Ja, ktorý sa myslel, že to je asi to čo je také super, lebo každý povie, že wow. Ale naučil som sa, že nie je to mojmu srdcu úplne najbližší, tie mená alebo architekti, možno sú to skor mená umelecké alebo mená z fotografie.
Hodně lidí si myslí, že architektonická vizualizace je nástroj kterým operujou architekti nebo developeři aby oslovili klienty a ukázali kvality návrhu. Je tomu tak, ale ne úplně u všech projektů a obzvlášť ne v případě prestižní nemovitosti v lukrativních lokalitách, kdy cena za byt startuje na 3-5mil. dolalrech. Takový být si může dovolit pouze vyjimečná skupiná lidí a pro jejich oslovení nestačí objednat PPC kampaň na Facebooku v kombinaci s banerovou reklamou, kde se návrh bude prezentovat pomocí líbivých vziualizací.

Nestačí to, protože se jedná o naprosto jiný týp klienta, který kupuje věci jinák a za jiné peníze než většina běžných lidí. Na oslovení tak cílené a na míru vyhledávané skupiny klientů se specializujou kreativní agentury, které aplikují i na míru navržené kreativní řešení prodávající produkt/službu správným lidem ve správný čas.
Hodně lidí si myslí, že architektonická vizualizace je nástroj kterým operujou architekti nebo developeři aby oslovili klienty a ukázali kvality návrhu. Je tomu tak, ale ne úplně u všech projektů a obzvlášť ne v případě prestižní nemovitosti v lukrativních lokalitách, kdy cena za byt startuje na 3-5mil. dolalrech. Takový být si může dovolit pouze vyjimečná skupiná lidí a pro jejich oslovení nestačí objednat PPC kampaň na Facebooku v kombinaci s banerovou reklamou, kde se návrh bude prezentovat pomocí líbivých vziualizací.

Nestačí to, protože se jedná o naprosto jiný týp klienta, který kupuje věci jinák a za jiné peníze než většina běžných lidí. Na oslovení tak cílené a na míru vyhledávané skupiny klientů se specializujou kreativní agentury, které aplikují i na míru navržené kreativní řešení prodávající produkt/službu správným lidem ve správný čas.
"Poprve keď mi teda ten riaditeľ zavolal... tak mi volal a ukazoval mi obrázky od toho Rema Koolhaasa, aký je to super projekt. A ja som bol akože kto je Rem Koolhaas?"
Jednou z takových agentur je newyorská firma Watson & Company se kterou spolupracují prestižní americké investory a developery právě při řešení dost unikátního problému: jak oslovit klienta a následně mu prodat mimořádně drahou nemovitost. Pokud se podíváme do portfolia frimy na stránku věnovanou právě projektu rezidenční budovy Miami Park Groove od Rema Koolhaase, tak uvidíme že v rámci poskytnutých kreativních služeb se řešila marketingová strategie, branding, digitální kampaň, copywriting, tisk a dokonce se objednával ilustrátor a produkce designové knihy! Jde o kompletní marketingový servis nastavený na míru podle konkrétního projektu a stojí to obrovské množství času, peněz a hlavně kreativity.

Architektonická vizualizace v tomto kontextu má právě speciální postavení protože formuje obraz snu, který se klentu prodává. Musí mít mimořádnou kvalitu s důrazem na fotorealismus, detial a emoce. 3D rendering v podstatě tvoří analog digitální fotgrafie budoucího projektu. Samotný grafik potom musí mít dobrý technický skill pro zpracování fotorealistické vizualizace s velkou mírou detailů.
Jednou z takových agentur je newyorská firma Watson & Company se kterou spolupracují prestižní americké investory a developery právě při řešení dost unikátního problému: jak oslovit klienta a následně mu prodat mimořádně drahou nemovitost. Pokud se podíváme do portfolia frimy na stránku věnovanou právě projektu rezidenční budovy Miami Park Groove od Rema Koolhaase, tak uvidíme že v rámci poskytnutých kreativních služeb se řešila marketingová strategie, branding, digitální kampaň, copywriting, tisk a dokonce se objednával ilustrátor a produkce designové knihy! Jde o kompletní marketingový servis nastavený na míru podle konkrétního projektu a stojí to obrovské množství času, peněz a hlavně kreativity.

Architektonická vizualizace v tomto kontextu má právě speciální postavení protože formuje obraz snu, který se klentu prodává. Musí mít mimořádnou kvalitu s důrazem na fotorealismus, detial a emoce. 3D rendering v podstatě tvoří analog digitální fotgrafie budoucího projektu. Samotný grafik potom musí mít dobrý technický skill pro zpracování fotorealistické vizualizace s velkou mírou detailů.
Vizualizace Jakuba Čecha k proejktu Park Grove v Miami v rámci spolupráce s Watson & Company.
"Ja si viem užiť na tej architektúre úplne iné veci, ktoré chce architekt povedať a to je často ako problém. Lebo ja to chcem proste zobraziť toho len trošku a dát z toho len pocit... Vážne idem do takých veci a tie také tradičné archvizácké obrázky, kde je vidieť celú budovu, kde je vidieť všetko, ja v nich neviem najst tie elementy, ktoré sa mi páči,
ktoré ja rád zachytávam."

Vizualizace Jakuba Čecha k proejktu Fasano Shore Club v rámci spolupráce s Watson & Company.
6
Jakub:
Když jsi tvořil tu knihu, tak, četl jsem, že jsi ji tvořil rok a dělal jsi jenom to. Je to doopravdy tak, že jsi neměl žádné komerční zakázky teda?
JAKUB:
Áno, ja som sa na to pripravoval aby to tak mohlo byt. Ja som po čas školy vlastne mal tie projekty, ktoré som ako ani nejako nezháněl, proste oni boli. Mal som šťastie, že tie projekty boli dobré a že vlastne tí klienti boli skvelí.

Ja som, myslím že už na strednej škole alebo začiatkom Vysoké školy mal to newyorskej štúdio. Robil som z domu, chodil som teda do školy a zarábal som v New Yorku. Nevedomky teda som takúto možnosť mal a tak som sa aj nastavil,
že po škole rok budem robiť len to a nič iné každý deň.
V tomto míste se rozhovor opět vrácí k projektu Computer Generated Images a dost lidí se ptá jestli je to vůbec možné, že někdo odmítnul na dlouhou dobu práci a dělal pouze vlastní projekt do kterého byl zapalený. Samozřejmě zdáleka ne každý člověk má možnost vyhradit si čas a dělat celý rok pouze to, co by ho bavilo. Většina lidí takovou svobodu opravdu nemá a chce to hodně odvahy, skočit do neznámá a jít svou vlastní cestou.

Nicméně příklad Jakuba není ojedinělý ve světě 3D grafiky. Dalším dost známým umělcem, který si pravidelně bere delší tvůrčí dovoleny je Vitaliy Bulgarov. V několika svých interview zmiňuje, že pravidlně plánované volno, kdy svůj čas věnuje pouze osobním projektům, je nezbytné pro pěstování skillu, experimentování se softwarem, zkoušení nových nástrojů a postupů nebo studování dalších disciplín posilujících osobní růst. Říká tomu "personal R&D time off" a je to dost přínosná metoda, která pomáhá k plnění dlouhodobých profesních cílů.
V tomto míste se rozhovor opět vrácí k projektu Computer Generated Images a dost lidí se ptá jestli je to vůbec možné, že někdo odmítnul na dlouhou dobu práci a dělal pouze vlastní projekt do kterého byl zapalený. Samozřejmě zdáleka ne každý člověk má možnost vyhradit si čas a dělat celý rok pouze to, co by ho bavilo. Většina lidí takovou svobodu opravdu nemá a chce to hodně odvahy, skočit do neznámá a jít svou vlastní cestou.

Nicméně příklad Jakuba není ojedinělý ve světě 3D grafiky. Dalším dost známým umělcem, který si pravidelně bere delší tvůrčí dovoleny je Vitaliy Bulgarov. V několika svých interview zmiňuje, že pravidlně plánované volno, kdy svůj čas věnuje pouze osobním projektům, je nezbytné pro pěstování skillu, experimentování se softwarem, zkoušení nových nástrojů a postupů nebo studování dalších disciplín posilujících osobní růst. Říká tomu "personal R&D time off" a je to dost přínosná metoda, která pomáhá k plnění dlouhodobých profesních cílů.
"Pre mňa to bolo proste iba hop alebo trop... Preto to bolo ťažké, lebo človek nemá istotu a ide proste za tým, v čo veria, čo chce urobiť. Teda kopu krát ja som sa už chcel na to... chcel som to ukončiť, lebo mi niečo nevyšlo alebo sa mi niečo nepáčilo. Niektoré veci třeba bylo upraviť tridsaťkrát."
Samozřejmě se nejedná o volno v normálním slova smyslu. Většinou jde o pravý opak, kdy člověk maká dost intenzivně na svých vlastních cílech. Chce to velkou míru sebědisciplíny a odhodlání, ale přináší to na konci velké benefity, co se týče osobní efektivity, lepšího pracovního workflow nebo i lepšího portfolia, které rozhodně má velký vliv na klienty. Zkratka pokud citíte, že vás pohlcuje pracovní rutina, dejte si volno na osobní projekt svých snů. Dělá to zázraky.
Samozřejmě se nejedná o volno v normálním slova smyslu. Většinou jde o pravý opak, kdy člověk maká dost intenzivně na svých vlastních cílech. Chce to velkou míru sebědisciplíny a odhodlání, ale přináší to na konci velké benefity, co se týče osobní efektivity, lepšího pracovního workflow nebo i lepšího portfolia, které rozhodně má velký vliv na klienty. Zkratka pokud citíte, že vás pohlcuje pracovní rutina, dejte si volno na osobní projekt svých snů. Dělá to zázraky.
Náhled do knihy Jakuba Čecha Computer Genirated Images.
7
Jakub:
Myslíš si, že to je cesta teda i pro někoho, kdo třeba by se teďko zamýšlel sám nad sebou? Jestli se do toho vrhnout, jak to udělat. Jak vlastně se na sebe přitahnout pozornost, jak získat klienty nebo tak... Poradil bys to?
JAKUB:
Myslím, že človek, keď proste má v niečom vášeň a v niečom je velmi vyberavý a proste cíti, že v tom vie posúdiť to dobré... Takým to sposobom može vyskúšať zamávať do sveta rukou a uvidieť čo sa stane. A keď svet to ocení a on bude robiť to v čom má vášeň, tak to je vždy super.
Velice inspirativní pointa rozhovoru o tom, že cesta ke štěstí a soběrealizaci leží v konečném důsledku přes velkou vášeň k něčemu a ne přes peníze nebo pozornost klientů. Dost lidí si to neuvědomuje a často dělá určitou profesi hlavně kvůli dostatku peněz. Správně by to mělo fungovat spíše naopak. Právě upřímná vášeň člověka k nečemu z něj udělá opravdového profesionála, který bude užitečný pro lidí diký své výjimečnosti.
Velice inspirativní pointa rozhovoru o tom, že cesta ke štěstí a soběrealizaci leží v konečném důsledku přes velkou vášeň k něčemu a ne přes peníze nebo pozornost klientů. Dost lidí si to neuvědomuje a často dělá určitou profesi hlavně kvůli dostatku peněz. Správně by to mělo fungovat spíše naopak. Právě upřímná vášeň člověka k nečemu z něj udělá opravdového profesionála, který bude užitečný pro lidí diký své výjimečnosti.
"V takom tom konečnom ideálnom svete, ktorý si predstavujem, každý robí to, čo ho baví a to, čo je najlepšie, a takým spôsobom sa to môže stať realitou ."
Pokud určitě víte v čem máte vášeň a co chcete dělat, věřte si a jděte si za svým. Neztrácejte čas a energii řešením vedlejších věcí, protože to je nenahraditelný zdroj. Samozřejmě ne každý má dostatečnou finanční rezervu a čas aby celý rok řešil pouze vlastní projekt, ale nemusí to mít tak radikalní podobu. Na začátku bude stačit věnovat tomu čas třeba po práci nebo během víkendů. Klíčovým je tady pravidelnost a dlouhodobá strategie.

Pro přirovnání se dá říct, že to funguje podobně jako se čtením. Člověk který zvládá přečist 5-10 knih měsíčně nečte nárazově 2-3 knižký každý víkend protože musí, ale pravidelně tomu věnuje 60-120 minut svého času každý den protože to má velice rád. Za rok tak přečte minimálně 60 knih a to je už v dnešní době mimořádný rozsah na bežného člověka se smartphonem. Zkratka hlavní pointa tady je: začněte věnovat čas tomu, co máte opravdu rádi a dělejte to pravidelně.
Pokud určitě víte v čem máte vášeň a co chcete dělat, věřte si a jděte si za svým. Neztrácejte čas a energii řešením vedlejších věcí, protože to je nenahraditelný zdroj. Samozřejmě ne každý má dostatečnou finanční rezervu a čas aby celý rok řešil pouze vlastní projekt, ale nemusí to mít tak radikalní podobu. Na začátku bude stačit věnovat tomu čas třeba po práci nebo během víkendů. Klíčovým je tady pravidelnost a dlouhodobá strategie.

Pro přirovnání se dá říct, že to funguje podobně jako se čtením. Člověk který zvládá přečist 5-10 knih měsíčně nečte nárazově 2-3 knižký každý víkend protože musí, ale pravidelně tomu věnuje 60-120 minut svého času každý den protože to má velice rád. Za rok tak přečte minimálně 60 knih a to je už v dnešní době mimořádný rozsah na bežného člověka se smartphonem. Zkratka hlavní pointa tady je: začněte věnovat čas tomu, co máte opravdu rádi a dělejte to pravidelně.
8
Jakub:
Mně zajímá jestli fotiš? ...přemýšlíš teda nad tím jako nad fotkou? Když teďko říkaš, že jsi fotil ve 3D prostředí, tak vlastně... Myslím tak, že nepřizpůsobuješ scénu, ale hledáš pohled.
JAKUB:
V knize jsem vela krát upravil scénu pro perspektivu, ale v komerčních projektech samozřejmě je potřeba upravit perspektivu pro scénu. Což je z mého pohledu slabší.
Velkou tendenci v ArchViz industrii vždy byla orientace na digitální fotografii. Souvisí to nejenom s tím, že fotografování tradičně sloužilo věrohodnou technickou a vizuální referenci při procesu tvorby vizualizace, ale i s tím, že spousta grafiku přišlo do světu 3D už s backgroundem fotografování na moderní digitální zrcadlovky. Následování fotografických postupů při tvorbě renderingu má určitě logiku, protože při tvorbě záběrů ve 3D prostředí se také operuje s kamerou, která má stejné parametry a funkce jako skutečný foťák. Striktná vázanost na fotografické médium ale nemusí platit nutně za každou cenu.

Obrovskou výhodou fotografování ve 3D prostředí oproti reálnému procesu fotografování je možnost přizpůsobovat kontext a scénu podle vlastního uměleckého záměru. Grafik tak podle svých podřeb může vstupovat do perspektivy a aranžovat předměty aby opravdu v záběru začali estetický fungovat. Na rozdíl od fotografa nemusí dlouho hledat podněty kolem a může tu scenérii před virtuální kamerou konstruovat podle sebe. Samozřejmě to většinou neplatí u komerční architektonické vizualizace, kdy kontext je pevně daný skutečným stavem, ale jde to do určité míry porušovat také.

Hodně grafiků si tuto možnost neuvědomuje a dost často jsou omezené svou přísnou vazbou na pravidla fotografie. Je důležité si pamatovat, že pravidla v určitých situacích je potřeba porušovat ve prospěch uměleckého záměru.
Velkou tendenci v ArchViz industrii vždy byla orientace na digitální fotografii. Souvisí to nejenom s tím, že fotografování tradičně sloužilo věrohodnou technickou a vizuální referenci při procesu tvorby vizualizace, ale i s tím, že spousta grafiku přišlo do světu 3D už s backgroundem fotografování na moderní digitální zrcadlovky. Následování fotografických postupů při tvorbě renderingu má určitě logiku, protože při tvorbě záběrů ve 3D prostředí se také operuje s kamerou, která má stejné parametry a funkce jako skutečný foťák. Striktná vázanost na fotografické médium ale nemusí platit nutně za každou cenu.

Obrovskou výhodou fotografování ve 3D prostředí oproti reálnému procesu fotografování je možnost přizpůsobovat kontext a scénu podle vlastního uměleckého záměru. Grafik tak podle svých podřeb může vstupovat do perspektivy a aranžovat předměty aby opravdu v záběru začali estetický fungovat. Na rozdíl od fotografa nemusí dlouho hledat podněty kolem a může tu scenérii před virtuální kamerou konstruovat podle sebe. Samozřejmě to většinou neplatí u komerční architektonické vizualizace, kdy kontext je pevně daný skutečným stavem, ale jde to do určité míry porušovat také.

Hodně grafiků si tuto možnost neuvědomuje a dost často jsou omezené svou přísnou vazbou na pravidla fotografie. Je důležité si pamatovat, že pravidla v určitých situacích je potřeba porušovat ve prospěch uměleckého záměru.
9
Jakub:
Ještě bych chtěl více zabývat tím posledním manifestem. Ten je úplně odlišný od těch ostatních a když jsem to poprve viděl, tak mně to fakt jako fascinovalo, že vlastně na počítači dokažeš napodobit klasickou malbu... Tak jestli můžeš k tomu něco říct?
JAKUB:
Ten posledný manifest... Preto hovorím, že už sa mi až tak nepáči, pretože on sa snaží vlastne napodobniť maľbu, on sa snaží fakt akože hrat sa na to, že "Ja som maľba" a napoužívá až tak tú autenticitu digitálneho umenia.
A to si nemyslím, že je úplne ako cesta, alebo digitálne umenie a digitálne veci vedia byt autentickej, vie to byt niečo čo maľba nikdy nebude, vie to byt niečo čo fotka nikdy nebude. Ale takto to snažiť sa fejkovat potom mi časom prišlo trošku ako povieme nesprávne.

Na druhej strane, čo stále na tom manifestu platí, a vlastne o tom ai hlavne manifest hovori, je moja láska k technológii, k algoritmom...
Poslední kapitola projektu Computer Generated Images je věnováná digitálnímu umění, přesnějí řečeno pokročilé imitaci umění malby pomocí pozoruhodné technologie Stylit. Nicméně mnohem zajimavější pointou rozhovoru tady je úvaha o tom, že digitální umění má vlastní autenticitu jako samostatné médium nebo nástroj tvorby. Stále se stává, že grafik imituje pomocí digitálních nástrojů vizualizace tradiční médium fotografie, nebo sochu pomocí digitálních nástrojl sculptingu, nebo třeba skicu pomocí digitálního tabletu. Přitom to jsou nástroje, které mají svou autencikou podstatu a dají se uplatnit mnohém kreativnějším způsobem než v rámci formatu a pravidel klasického média.
Poslední kapitola projektu Computer Generated Images je věnováná digitálnímu umění, přesnějí řečeno pokročilé imitaci umění malby pomocí pozoruhodné technologie Stylit. Nicméně mnohem zajimavější pointou rozhovoru tady je úvaha o tom, že digitální umění má vlastní autenticitu jako samostatné médium nebo nástroj tvorby. Stále se stává, že grafik imituje pomocí digitálních nástrojů vizualizace tradiční médium fotografie, nebo sochu pomocí digitálních nástrojl sculptingu, nebo třeba skicu pomocí digitálního tabletu. Přitom to jsou nástroje, které mají svou autencikou podstatu a dají se uplatnit mnohém kreativnějším způsobem než v rámci formatu a pravidel klasického média.
"Som prišiel časom k názoru, že třidéčko a tiež tie vlastne povedzme digitálne rôzne algoritmy a veci sú často autentické a sú často trošku iné ako je fotografia. Napríklad color mapping, ktorý používam, tak nebude fungovať nikdy na fotku a ten render predsa vyzerá inak ako fotka a iné veci na neho platí ako na fotku a robí sa s ním inak ako s fotkou. Dokáže byt inak krásny ako fotka, hold si podobne, ale iným spôsobom."
Vnímání Jakubem daného aspektu má kořeny v infomatice, určitém vstahu k technologiem a algoritmům a tady se vrácíme k backgroundu a vzdělání, které také formovalo tuto jedinečnost. Hlubší pochopení technologií, nejenom jako nástroje na řešení konkrétních úloh, ale především jejich kreativního potenciálu, umožnilo neobvyklou aplikaci color mappingu, prácí s tonálním rozsahem nebo 32-bitovým prostředím a další triky, které přispěli k jedinečné kvalitě obrazů a to odborná komunita velice ocenila.

Většina umělců používá digitální nástroje na základě "as-is" principu bez hlubšího pochopení nebo bádání kreativních možnosti. Je to velká škoda, protože to kalde limit na kreativitu tvorby nebo efektivitu workflow. Dnešní vývoj technologií má silný vektor na stranu user friendly principu, kdy člověk minimálně řeši technickou stránku věci a maximalně si věnuje bezstarostnímu užívání učitého know-how. Nicméně právě hluboké pochopení technologických principů umořňuje tvůrčí skok v kreativitě a inovacích.
Vnímání Jakubem daného aspektu má kořeny v infomatice, určitém vstahu k technologiem a algoritmům a tady se vrácíme k backgroundu a vzdělání, které také formovalo tuto jedinečnost. Hlubší pochopení technologií, nejenom jako nástroje na řešení konkrétních úloh, ale především jejich kreativního potenciálu, umožnilo neobvyklou aplikaci color mappingu, prácí s tonálním rozsahem nebo 32-bitovým prostředím a další triky, které přispěli k jedinečné kvalitě obrazů a to odborná komunita velice ocenila.

Většina umělců používá digitální nástroje na základě "as-is" principu bez hlubšího pochopení nebo bádání kreativních možnosti. Je to velká škoda, protože to kalde limit na kreativitu tvorby nebo efektivitu workflow. Dnešní vývoj technologií má silný vektor na stranu user friendly principu, kdy člověk minimálně řeši technickou stránku věci a maximalně si věnuje bezstarostnímu užívání učitého know-how. Nicméně právě hluboké pochopení technologických principů umořňuje tvůrčí skok v kreativitě a inovacích.
Jakub Čech, obrazy ze 7 kapitoly projektu Beautiful Computer Generated Images
10
Jakub:
Psal jsi, že... tvoji modeláři odváději skvělou práci. Kdo jsou tvoje modeláři? Máš teda nějakým způsobem jako studio nebo funguješ na dálku?
JAKUB:
Ja som sám teda. Zrejme budem vždy sám, ale mojich modelárov som myslel vlastný tím, ktorý s nami spolupracuje. Všeci sú to Rusi.
Dost zajímavá poznámka, která nás směruje na Východ, kde architektonciká vizualizace zatím sice není prezentováná zajímavosti vizuálních podnětů, na jinou stranu má bezkonkurenční level modelovácí techniky, kvality a důrazu na detail. Obzvlášť to platí u 3D modelování, ve kterém na Východě už léta existuje vlastní standard kvality kladený na ArchVIZ modely a stafáže. Stačí kouknout na požadavky moderace portálu 3Dsky při nahrávaní vlastních modelů a pochopíte, že zdáleka nejde o žádnou low-poly rychlovku.
Dost zajímavá poznámka, která nás směruje na Východ, kde architektonciká vizualizace zatím sice není prezentováná zajímavosti vizuálních podnětů, na jinou stranu má bezkonkurenční level modelovácí techniky, kvality a důrazu na detail. Obzvlášť to platí u 3D modelování, ve kterém na Východě už léta existuje vlastní standard kvality kladený na ArchVIZ modely a stafáže. Stačí kouknout na požadavky moderace portálu 3Dsky při nahrávaní vlastních modelů a pochopíte, že zdáleka nejde o žádnou low-poly rychlovku.
"Mal som voľnú ruku v tom že, kde nechám tie modely robit a z môjho pohľadu je práve Rusko a Ukajina vlastne centrom najlepších modelárov
na celom svete."

Velkou roli hraje také cena výroby modelů, která je na Východě vzhledem k lokálním ekonomickým poměrům dost nízká a na Evropu dost příznivá. Grafik z Ruska nebo Ukrajiny dokáže v rychlé době vyprodukovat velmi kvalitní 3D model včetně potřebných korekcí za poměrně nízkou cenu, přitom za výrobu stejného modelu v Čechách běžně je potřeba zaplatít podle výrazně vyšší sazby. Časově to přitom může trvat dvakrát tolik a míra technické přesnosti a detailů může být slabší.

Trochu se o tom mulvilo na konci předchozího RENDERtalk rozhovoru v souvislosti s budoucnosti ArchViz oboru, kde Východ rozhodně začne hrat větší roli ce se týče konkurence, vlivu na ceny, kvalitu modelů a osobitosti vizuálních podnětů.
Velkou roli hraje také cena výroby modelů, která je na Východě vzhledem k lokálním ekonomickým poměrům dost nízká a na Evropu dost příznivá. Grafik z Ruska nebo Ukrajiny dokáže v rychlé době vyprodukovat velmi kvalitní 3D model včetně potřebných korekcí za poměrně nízkou cenu, přitom za výrobu stejného modelu v Čechách běžně je potřeba zaplatít podle výrazně vyšší sazby. Časově to přitom může trvat dvakrát tolik a míra technické přesnosti a detailů může být slabší.

Trochu se o tom mulvilo na konci předchozího RENDERtalk rozhovoru v souvislosti s budoucnosti ArchViz oboru, kde Východ rozhodně začne hrat větší roli ce se týče konkurence, vlivu na ceny, kvalitu modelů a osobitosti vizuálních podnětů.

Moderace rozhovoru: Jakub Kolek
Použité vizualizace a video: Jakub Čech
Text, layout a edice longreadu: CG.academy


Pokud se vám líbil náš materiál, řekněte o něm svými přátelům. Děkujeme!
Libil se ti longread? Tak nám nech svuj "Like" a sleduj CG.academy na Facebooku.
Líbil se ti článek?
Nenech si ujít vydání nových epizod, článků a příběhů.
Nebo nás sleduj na Facebooku a Instagramu.
Ještě něco ke čtení
Koukni na další longready, podcasty a content.
Neváhej a přijď na školení!
Více než 7 let praxe jsme zabalili do strukturovaných kurzů a intenzivních workshopů, na kterých se naučíte tvořit skvělé architektonické vizualizace.
Made on
Tilda